11.11. je spojen s ukončením války na západní frontě, ale ve střední Evropě již vznikaly nové státy. A tehdy se v Schönbrunnu odehrál velmi dojemný projev loajality císařských kadetů poslednímu císaři a králi a jeho rodině.
Na konci války vypukla ve Vídni revoluce a všude ve městě byla velmi nepokojná situace, již dlouho před 11.11. opouštěly rakouské a uherské jednotky fronty, vyskytovaly se případy bití důstojníků a rabovaly se sklady zásob. 3. listopadu byla ve Vídni taktéž založena Komunistická strana Německého Rakouska. Tisíce hladových demobilizovaných vojáků se potulovalo po městě mezi nádražími a mezi obyvateli vládl strach z věcí budoucích.
Vojáci v okolí císařského páru Karla a Zity selhali. Většina osobní císařské gardy ze Schönbrunnu zmizela. Zůstaly jen halapartny vojáků, opřené o zeď, kteří dezertovali při výkonu služby. 69. uherský pěší pluk, který za normálních okolností palác chránil, se v souladu s rozkazy z Budapešti již předtím stáhl do Maďarska. V noci z 2. na 3. listopadu 1918 oznámil císaři Karlu I. policejní prezident, pozdější rakouský kancléř v letech 1921 až 1922 a jeden ze zakladatelů Interpolu, Johannes Schober, že již nemůže zaručit bezpečnost císařské rodiny na zámku Schönbrunn. Policejní prezident prostě neměl k dispozici dostatek sil, které by mohly ochránit císařskou rodinu v případě napadení paláce.
Tehdy se objevil velmi dojemný případ loajality vůči císaři a jeho rodině. Asi jeden z posledních v zhroucené monarchii. Na pomoc tehdy přišli důstojničtí kadeti Tereziánské vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě pod vedením plukovníka Waltera von Schuschnigga, bratrance budoucího kancléře Kurta Schuschnigga, aby střežili zámek Schönbrunn. Osmnáctiletí chlapci z posledního ročníku akademie neselhali tam, kde se muži z císařské gardy starali jen o sebe a dezertovali. "Jeden z nejkrásnějších příkladů věrnosti,“ "Eines der schönsten Beispiele für Treue", řekla o tom později císařovna Zita. [1]
Kardinál vídeňský arcibiskup Gustav Piffl a bývalý říšský ministr sociálních věcí a prozatímní předseda Křesťansko-sociální strany Ignaz Seipel se snaží přesvědčit císaře k abdikaci. Seipel byl spojkou mezi nově ustavenými politickými silami a císařem. 11. listopadu se císař Karel zříká "veškeré účasti na státních záležitostech" a předem uznává rozhodnutí, které Německé Rakousko učiní o své budoucí formě vlády. Tužkou z kapsy vesty dokument kolem poledne podepíše. Ve 14 hodin poslední císařova vláda Heinricha Lammasche, jmenována 27.10. 1918, podává demisi.
Kolem osmé hodiny večer v ten podzimní den 11. listopadu nastupují plukovník Walter von Schuschnigga a kadeti před císaře a znovu skládají přísahu věrnosti. Jak vzpomínala Zita, aby obětovali „statky a krev pro svého císaře,“ „Gut und Blut für ihren Kaiser“[2] Je třeba dodat, že dle vzpomínek císařovny Zity císař Karel l. nepočítal s tím, že by snad vydal rozkaz bojovat a poslat tak tuto malou jednotku chlapců na téměř jistou smrt v případě nepokojů.
Jednotky lidové domobrany jsou již na nádvoří zámku a prozatímní Národní shromáždění ve Vídni hlasuje o vyhlášení republiky Deutschösterreich. V devět hodin večer císařská rodina opouští Schönbrunn.
Plukovník Walter v noci sděluje svým kadetům: “Chlapci, už se stalo, císař odjel“ "Burschen, geht's ham, der Kaiser is' eh' furt". Kadeti jako poslední vojáci v uniformách císařství opouštějí zámek a po sedmi stech letech skončila vláda Habsburků. I tímto dojemným projevem věrnosti a obětavosti uvedených mladíků.
[1] Interview Zita „Die Kronzeugin“, 1972. Online: https://www.youtube.com/watch?v=TbQcHxjpRxI&t=1666s (38.30 – 39.50)
[2] Interview Zita „Die Kronzeugin“, 1972. Online: https://www.youtube.com/watch?v=TbQcHxjpRxI&t=1666s (38.30 – 39.50)
