Je zajímavostí, že nový spišský biskup Prof. ThDr. František Trstenský, Ph.D. je doslova rodově spjat se severní částí středního Slovenska. Je přímým mužským potomkem jedné z větví uherského - původně oravského šlechtického rodu.
Na Slovensku je novým spišským biskupem Prof. ThDr. František Trstenský, Ph.D – potomek hornouherského šlechtického rodu Trstenský
V sobotu 21. října se ve Spišské kapitule v katedrále sv. Martina uskutečnilo slavnostní vysvěcení nového diecézního biskupa spišské diecéze Mons. Františka Trstenského. Spišská diecéze se nachází v severní části středního Slovenska. Zahrnuje regiony Orava, Liptov a Spiš s celkovou rozlohou více než 7 800 kilometrů čtverečních. Vznikla v roce 1776 oddělením od ostřihomského arcibiskupství. Diecéze má celkem 179 farností, které jsou rozděleny do 14 děkanátů. Obyvatelé diecéze jsou převážně římští katolíci.
Je zajímavostí, že nový spišský biskup Prof. ThDr. František Trstenský, Ph.D. je doslova rodově spjat se severní částí středního Slovenska. Je přímým mužským potomkem jedné z větví uherského - původně oravského šlechtického rodu Trstenský. A dokonce se i v Trstené narodil.
Podle urbáře z roku 1607 je příjmení Trstenský na Oravě poprvé zaznamenáno v osobě škultéta Martina Trstenského.[1] Škultét byl dědičným vlastníkem půdy, se kterou mohl volně disponovat, a zároveň zakladatelem obce a dědičným rychtářem-scultetem. Nebyl obvykle šlechticem, ale již v nejstarších dobách získával škultét na základě dohody se zeměpánem o zřízení obce kromě obvyklého pozemkového vlastnictví také práva na zakládání krčem, jatek, mlýnů, kováren a podobných řemeslných dílen, vybírání mýta apod. Martin Trstenský byl nepochybně potomkem staršího škultétského rodu, který zde žil a působil. Patrně se jednalo o rod Hertel, který je upomínán již koncem 14. století.
Šlechtictví rodina Trstenských získala roku 1638. „Andrej, jako hlavní adresát šlechtické nobilitace, působil jako provizor Oravského hradu za Gašpara Illesházyho, který jej v žádosti o udělení šlechtického stavu doporučuje zařadit mezi šlechtu. K získání listiny bylo zapotřebí jednoho světského doporučujícího a jednoho světícího biskupa.“[2] „V žádosti o armální (erbovní) listinu ze 17. ledna 1638 je Andrej zmíněn se svými syny Janem a Martinem, dcerami Dorotou a Kateřinou a bratry Martinem a Jiřím. Andrejovy dcery Katarína a Dorota již nebyly v samotné listině uvedeny. Hlavním adresátem listiny byl Andrej, úředník (provizor) na Oravském hradě, se syny Jánem a Martinem. Sekundárními adresáty byli jeho bratři Martin, který zřejmě nezanechal žádné potomky, a Juraj. Erbovní listina byla vydána císařem Ferdinandem III. 25. ledna 1638 v Bratislavě (Prešburku) a vyhlášena 26. dubna na generální kongregaci Oravské stolice ve Veličné.“[3]
„Erb rodu je podle ověřené kopie listiny z roku 1638: V modrém poli na zeleném pažitu zlatý gryf otočený doprava s vyplazeným jazykem, křídly rozevřenými a ocasem spuštěným, držící v pravém pařátu špičkami vzhůru tři šípy. Na kolčí, uzavřené přilbě, je v klenotu umístěné černé uzavřené orlí křídlo se zlatou hvězdou uprostřed. Přikryvadla jsou modro-zlaté a stříbrno-červené.“[4]
Rodina Trstenských se postupně rozrůstala. Pro odlišení jednotlivých členů rodu se k příjmení Trstenský začaly přidávat různé přídomky a přídavná jména. Rod v následujících staletích působil mj. v župní správě a v církvi a patřil ke vzdělanostním elitám regionu, podobně jako jiní příslušníci tamní šlechty.
Z linie Trstenský–Francek tedy pochází „Prof. ThDr. František Trstenský, Ph.D.( ?13. 3. 1973 v Trstené). Spolu se dvěma staršími bratry Jánem (?1963) a Jozefem (?1967) vyrůstal v Medvedzí v městské části Tvrdošín. Byl synem Viktora Trstenského (?1934) a Heleny, roz. Medvecké (?18. 7. 1943). Po maturitě na Gymnáziu Martina Hattaly v Trstené se v roce 1991 zapsal do kněžského semináře biskupa Jána Vojtaššáka ve Spišské Kapitule – Spišském Podhradí. Na kněze byl vysvěcen 21. června 1997 v rodném Tvrdošíně spolu s dalšími sedmi rodáky z Oravy. Svěcen byl pomocným biskupem spišské diecéze Mons. Andrejem Imrichem. Jeho prvním působištěm byly Spišské Vlachy, kde působil jako kaplan. Po třech měsících tehdejší diecézní biskup Mons. Prof. František Tondra ho jmenoval kaplanem v Dolném Kubíně, kde působil od října 1997 do června 2000. V této době se rozhodl pokračovat ve studiu. Zvolil si zaměření na biblické vědy a místem jeho studia se stala Fakulta biblických věd a archeologie v Jeruzalémě: Studium Biblicum Franciscanum. Tato zkušenost zásadně ovlivnila jeho další lidské, duchovní i profesní směřování. Měl příležitost prozkoumat země spojené s Biblí: Izrael, Jordánsko a Egypt. Osvojil si jazykové dovednosti: hovoří především anglicky, italsky, francouzsky a polsky, ale také biblickou hebrejštinou a řečtinou.
V roce 2004 se vrátil na rodné Slovensko a začal vyučovat na Kněžském semináři biskupa Jána Vojtaššáka ve Spišské Kapitule – Spišském Podhradí jako asistent. Vědecky se specializuje na Nový zákon, zejména na život a dopisy apoštola Pavla a biblickou řečtinu. V roce 2006 získal doktorát teologických věd na Papežské teologické akademii v Krakově a v roce 2008 se habilitoval jako docent na Teologické fakultě Katolické univerzity v Ružomberku. Začal publikovat vědecké knihy a články. Je pravidelným hostem biblických pořadů na Lux TV a Lumen Radio. Absolvoval několik zahraničních výzkumných pobytů, např. na University of Edinburgh ve Skotsku, několikrát na University of Notre Dame a St. John's University v USA. Opakovaně přednášel o Novém zákoně v kněžském semináři v lotyšské Rize. V letech 2011–2014 působil jako proděkan Teologické fakulty Katolické univerzity v Ružomberku. V letech 2014-2018 byl prorektorem Katolické univerzity, zodpovědný především za mezinárodní spolupráci. V roce 2015 ho prezident Slovenské republiky jmenoval profesorem v oboru katolická teologie. V roce 2016 byl na shromáždění ve španělské Salamance zvolen členem předsednictva Federace katolických univerzit Evropy.“[5] Dosud byl také děkanem v Kežmaroku.
Spišská diecéze získala mladého, vysoce vzdělaného duchovního pastýře s mezinárodním rozhledem a bohatými znalostmi jazyků, který má zároveň hluboké rodinné kořeny ve šlechtě regionu a dlouhou rodovou tradici - doslova ve stínu Oravského hradu.
[1] Denis PONGRACZ, Historia rodu Trstenský, Bratislava, 2018, s. 66
[2] Denis PONGRACZ, Historia, s.336
[3] Denis PONGRACZ, Historia, s.81
[4] Denis PONGRACZ, Historia, s.334
[5] Denis PONGRACZ, Historia, s. 185-186
