Na bývalém hřbitově vojenské posádky na pražských Hradčanech - Pohořelci je z historického hlediska nejzajímavějším náhrobkem náhrobní stéla generálmajora Wenzela Schipky
Na bývalém hřbitově vojenské posádky na pražských Hradčanech Pohořelci je z historického hlediska nejzajímavějším náhrobkem náhrobní stéla generálmajora Wenzela Schipky von Blumenfeld.
Je pozoruhodným z hlediska heraldického, kdy vzácně zobrazuje obracený erb na znamení toho, že generálmajorem vymřel jeho rod po meči a dále pak náhrobek svérázným způsobem vstoupil do dějin čs odboje proti nacistické okupaci, kdy v něm za 2. světové války zřídil škpt. Václav Morávek mrtvou schránku, přes kterou byl ve spojení se svým zpravodajským kontaktem, Paulem Thümmelem, agentem čs. vojenské zpravodajské služby A-54. Ten bydlel nedaleko odtud, v ulici Na třetí baterii, a mohl ji tedy nenápadně navštěvovat. Už tehdy za druhé světové války byl hřbitov opuštěný a začínal chátrat a zarůstat vegetací. Paradoxně to bylo nenápadné místo nedaleko od srdce německé okupační moci v Černínském paláci, kde sídlil úřad Protektora pro Čechy a Moravu.
Samotná stéla je o rozměrech 65 x 120 cm a nápisová deska 45x50 cm. Stéla je usazena v pevnostním zdivu, metr nad terénem. Nápis na desce zní : Wenzel Schipka/von Blumenfeld/ k.k.General Major/und/Artillerie Brigadier./starb den 27. februar 1832/im 70ten Jahre seines Lebens/im 52ten Jahre seines Dienstes./betrauert von Allen und beweint/von seiner Gattin die ihm liebend/dieses Denkmahl weiht.
Náhrobník je z pískovce (architektonická část, edikula) a břidlice? (nápisová deska), na čelní desce soklíku vpravo signatura: Platzer (dnes nečitelná, fragmentární, původně tam bylo celé příjmení sochaře Ignáce Karla Platzera). Platzerové měli na Pohořelci dílnu, a tak mnoho náhrobků na hřbitově bylo z jejich produkce (1)
Sám Wenzel Schipka (22.8.1762-27.2.1832) pocházel z důstojnické rodiny a celý svůj život zasvětil armádě. Byl ženat na paní Beatě Seidlové. Působil jako velitel dělostřelecké brigády v tehdejším Lemberku (rakouská Halič) a velitel dělostřelecké brigády v Praze. Dosáhl hodnosti generálmajora, v letech 1814-28 velel 3. (Feld-) Artillerie-Regimentu. Do šlechtického stavu s hodností rytíře a predikátem von Blumenfeld (ritter von) byl Josefem II. povýšen jeho otec (2), a to roku 1783, jednalo se o Martina Antona Schipku (nar. 1718 v obci Květná (Blumenau), okres Litoměřice), tehdy oberlieutenanta des k. k. 2. Garnisons-Regiments in Galizien (3). Rod měl následující erb. V zeleném poli (někdy uváděno i červené (4)) šikmé stříbrné břevno (pošikem) a na něm šíp, pruh je provázen dvěma květinami (mluvící znamení – Blumenfeld – květinové pole - jedná se o narážku na místo narození v obci Květná), na turnajské přilbici dva buvolí rohy a mezi nimi paže držící meč (meč i šíp odkazují k povolání nobilitovaného). Wenzel byl poslední svého rodu po meči, proto byl erb vytesán na náhrobku obráceně.
Tolik podrobněji k velmi zajímavé funerální plastice, která je dnes bohužel ve velmi špatném stavu.
Poznámky:
- Neznámá sochařská díla z ateliéru pražských Platzerů II, Zprávy památkové péče / 69 / 2009 / Miloš SUCHOMEL
- Neues allgemeines deutsches Adels-Lexicon, Svazek 1, str 177
- Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti od PhDr. Petra Maška uvádějí, že Marek Anton Schipka je "snad" otcem Wenzela. Čili Petr Mašek vznesl určitou pochybnost, že se jednalo o otce a ne jiného příbuzného. Viz. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II. N-Ž. Praha : Argo, 2010
- Almanach českých šlechtických a rytířských rodů (2014), vydal Vavřínek Karel, Praha, 2010-16
