Chodíme kolem nich po náměstích, shlížejí na nás a naše předchůdce, lidé odcházejí a přicházejí, ale oni jsou zde stále. Nekonečné množství lidí k ním vzhlíželo s nadějí, s modlitbou, s fotoaparátem či se zájmem.
nebo se jen tak houpalo na kamenné ruce pod bdělýma očima městských kamer. Světci jsou svědci toho, že vše bude v pořádku a žádný smutek a neštěstí nikdy není bez konce. Svatí patroni si zaslouží naší péči, jsou zde mezi námi jako naši přátelé, kteří se útrpně či zvesela dívají na naše snažení na tom Božím světě. Pojďme je navštívit. Na ty naše ochránce před morovým povětřím a smutkem.
Začněme u sv. Jana Nepomuckého, na první fotografii je detail mariánského sloupu ve Strakonicích na Palackého náměstí, z let 1730-40: SV.JAN NEPOMUCKÝ. Ten sice nebyl přímo patronem proti moru, ale je patronem Čech (tedy ochráncem celé země proti všemu nebezpečenství), navíc v baroku obecně nadnárodní "superstar", mocný přímluvce ve všech těžkostech, a také ochránce proti všem nebezpečenstvím z vody plynoucím, hlavně tedy proti povodním. Velké vody a požárů (proti těm zase chránil sv.Florián) se tehdy lidi báli možná více než epidemií. Chránit se proti nim skoro nedalo a jejich důsledky bývaly katastrofální, často destrukce celých vsí a částí měst i mnoho mrtvých. V Praze se kupříkladu jmenuje celá stará čtvrt u Hradčan Pohořelec. Kolektivní paměť nesla následky po staletí. Proto i sochy sv.Jana Nep. a sv.Floriána bývaly velmi často součástí mariánských sloupů.
Druhá fotografie je pohled na část mariánského sloupu na náměstí ve Volyni (z r.1760): sochy SV.BARBORA a SV.JOSEF. Barbora je panna a mučednice, patří mezi 14 svatých pomocníků (ti zvláště uctíváni právě v době baroka jako mocní ochránci), je patronkou nejen horníků, ale i přímluvkyní v nejtěžších chvílích a ochránkyně v nich, VČETNĚ MORU. Sv. Josef je pěstoun Páně a Dělník Boží, patron Čech, patron HROBNÍKŮ (souvisí s epidemiemi), PŘÍMLUVCE VE SMRTI, A ZVLÁŠTĚ ZA ŠŤASTNÉ A POKOJNÉ ZESNUTÍ (opět potřeba v době epidemií - apel: řádný křesťan by smrt měl přijímat jako řízení Boží, tedy s pokorou, odevzdaně, smířen s Bohem, světem i s bližními, a pokud možno zaopatřen příslušnými svátostmi: zpověď, viaticum, poslední pomazání). S tím souvisí zajímavá lokalita - BÝVALÉ MOROVÉ POHŘEBIŠTĚ S RANĚ BAROKNÍ KAPLÍ SV.ROCHA z roku 1680 v městě Sušice (okres Klatovy). Pohřbívány zde byly oběti tehdejší morové epidemie (do r.1681), i dnes zůstává plocha prázdná a nese v sobě poněkud mrazivou připomínku právě tou prázdnou plochou.
PANNA MARIA IMMACULATA, raně barokní socha z poloviny 17.stol., autorem sochař J.B.Spaz mladší, Freistadt, Rakousko. Nestojí sice na morovém sloupu, nýbrž na kašně z poč.18.stol., ale to snad nebude vadit. Immaculata je ústřední sochou naprosté většiny "morových" sloupů (snad s výjimkou svatotrojičních). Pannu Marii Immaculatu snad není třeba blíže představovat mým pozorným a laskavým čtenářům.
SV. ROCH, Sv. Roch je mocný přímluvce a ochránce před epidemiemi. Najdeme jej u nás i v zahraničí, kupříkladu je velmi známý chrám sv. Rocha v centru Paříže (Saint Roch). Dnes hlavní chrám umělecké komunity města Paříže, patrně díky tomu, že je zde pohřben klasicistní spisovatel Corneille a chrám je velmi noblesním a elegantním dílem s řadem historických kuriozit, mj právě zde se ženil proslulý markýz De Sade s Renée-Pélagie Cordier de Launay de Montreuil, mimo jiné tato žena, která zůstala zapomenuta historií, si zaslouží samostatnou zmínku – provázela svého manžela vězněním a i po všech skandálech mu vždy pomáhala a stála při něm, skutečně projevila křesťanské obětování, možná by si zasloužila více pozornosti než její manžel, ale to jen odbočení na naší pouti přes nebeské ochránce a čtenář jistě promine. Roch žil v 1.čtvrtině 14.stol. a byl z bohaté rodiny z Montpellieru. Po smrti rodičů rozdal majetek chudým a vydal se na pěší pouť do Říma. Cestou zázračně vyprosil na Bohu uzdravení řady lidí od moru. Sám se ale morem nakazil v Piacenze. Uchýlil se do ústraní, kde mu potulný pes lízal morové rány a nosil mu kradený chleba k jídlu (podle jiné verze mu chléb přinášel anděl poslaný Bohem). Roch se nakonec z moru uzdravil. Jeho hlavním atributem je obnažené koleno a stehno s mokvající morovou hlízou, dále někdy ještě pes (občas držící bochník chleba v tlamě), eventuálně také anděl.
Spolu s Rochem je jako další hlavní ochránce proti moru uctíván SV.ŠEBESTIÁN (Sebastianus), římský mučedník z doby vlády císaře Diocletiana (kolem roku 300). Ačkoli vojáci prostříleli jeho tělo šípy skrz naskrz, zázračně se uzdravil. Zázračné uzdravení=opět spojitost s epidemiemi. Atributy: polonahá mužská postava připoutaná ke kůlu či kmeni stromu a prostřílená šípy.
SV.ARCHANDĚL MICHAEL, barokní socha na hlavním oltáři poutního kostela Nejsv.Trojice, Křemešník u Pelhřimova. Přemohl Satana, tedy symbolizuje vítězství Božího řádu nad chaosem a temnotou, a to včetně moru a jiných nakažlivých nemocí. Například se roku 590 v Římě zjevil účastníkům kajícného procesí za odvrácení epidemie. Ta záhy poté skončila. Od těch dob je spolupatronem proti moru a jiným nákazám.
Dále SV.LINHART (Leonard, Leonhard) - socha na vrcholně barokním mariánském sloupu z roku 1717, město Mirovice, okres Písek. Byl to franský poustevník (1.pol. 6.stol.), později benediktinský mnich a misionář. Proslul zbožností a péčí o nemocné tělesně i duševně. Je patronem nemocných a trpících (opět souvislost s morem) a ochráncem dobytka. Patří mezi 14 svatých pomocníků. Atributy i "agendou" se Linhartovi hodně podobá SV.VENDELÍN. Oba světci také bývají často zaměňováni. Původem skotský mnich a poustevník (6.stol.), působící v rámci irsko-skotské misie v Německu. Mimo jiné byl nějakou dobu činný jako pastýř. Na Bohu vyprosil zázrak - odvrácení zhoubné epidemie kosící lidi i dobytek. Od té doby je uctíván jako ochránce sedláků, dobytka, polí a proti epidemiím, včetně moru... Pochopitelně nelze už zjistit, jakou nemoc to pomohl odvrátit, ale klasický mor to určitě nebyl, protože tím dobytek netrpí, ale mohla to být nemoc přenosná ze zvířat na člověka. Jinak s Linhartem i Vendelínem se lze setkat na mor.sloupech rovněž dost často. Je to logické, protože chránili nejen proti moru apd., ale též stáda a pole, na kterých byli tehdejší lidé naprosto existenčně závislí.
SVATÝ FLORIÁN. Římský voják a mučedník. Popraven po roce 300 za císaře Diocletiana pro svou víru. Mučen, pak vhozen do řeky s mlýnským kamenem přivázaným ke krku. Bylo to na území dnešního Dolního Rakouska, v římském městě Lauriacum (něm. Lorch). Vlastně to byl první rakouský světec a mučedník. Církví sice svatořečen, ale uctíván hlavně v profánním lidovém prostředí. Hlavně patronem hasičů. Ochránce proti požáru. Často se také objevuje na mor.sloupech, ačkoliv stejně jako např.Jan Nepomucký nebyl vysloveně ochráncem proti moru. Souvisí se strachem lidí z častých požárů Fotografie 1) sv.Florián - barokní socha na mariánském sloupu z roku 1717, Mirovice, okres Písek; 2) sv.Florián, lidová socha ve výklenkové kapličce z 1.pol. 19.stol., obec Kestřany, okres Písek.
Ještě je třeba zmínit svatou ROSÁLII PALERMSKOU. Bez ní by nebyla naše procházka kompletní. Známá patronka Palerma a Sicilie. Svatá Rozálie je uctívaná zejména jako ochránkyně proti nakažlivým nemocem. Podle tradice se narodila na Sicílii do vysoce postavené rodiny. Žila klášterním, později asketickým životem v osamění. Když byly v roce 1624 nalezeny její ostatky, byly převezeny do Palerma, kde díky tomu rázem skončila morová epidemie. Nejčastěji je zobrazována jako ležící dívka v jeskyni s křížem a lebkou. Tato sicilská světice po staletí pomáhá i našim zemím. Zajímavou ukázkou sochy sv. Rosalie je mostecký morový sloup. Zde je nezvykle stojící se svými atributy. Pro mostecké měšťany ho jako upomínku na více než jedenáct set obětí nákazy z roku 1680 z Mostu a okolí vytvořil italský sochař Pietro de Toscana.
Tolik tedy k hlavním ochráncům před epidemiemi. Jistě bychom nalezli i další, ale tito patroni jsou nejznámějšími z nebeského vojska a znají je lidé napříč Evropou. Jsou důkazem toho, že vše dobře dopadne a není se třeba obávat budoucnosti, budou zde s námi stále.
