V Ruthardské uličce v Kutné Hoře je nejznámější pověst o slečně Rozině Ruthardové, a to svou barvitostí a nádechem černé romantiky. Kde končí pověst a začíná skutečnost?
V Ruthardské uličce v Kutné Hoře je nejznámější pověst o slečně Rozině Ruthardové, a to svou barvitostí a nádechem černé romantiky. Krásná dcera bohatého a lakomého měšťana Rutharda byla svým otcem zazděna do sklepení domu, aby se nikdy nemohla provdat a vzít si tak svoje dědictví a majetek. Rozina se pak zjevovala v okolí Ruthardky a předpověděla zřízení domu ve středu dnešní Ruthardské – původne Ruthardovského dvorce -"Ona pak po smrti často se v tom domě ukazovávala a plačecí předpovídala, že po mnoha letech ten dům klesne". Do všeobecného povědomí jí uvedl až Josef Kajetán Tyl, a to roku 1838 ve své povídce Rozina Ruthardová. Příběh nešťastné a krásné dcery bohatého Jiřího Rutharda, kterou dovedla rodová msta ke zradě otcovského města, se odehrává v Kutné Hoře na konci vlády Václava II. Do reálného historického rámce je volně zasazena místní pověst o krásné a zámožné, ale i rozmazlené měšťanské dívce, jež se nedokáže vyrovnat s neopětovanou láskou. Její sobectví ji dohnalo až ke zradě rodného města. Na druhou stranu postavil autor téměř andělskou hrdinku Adlinku, která svou odvážnou účastí rozhodne v boji o město.1
Povídka reflektuje obléhání Kutné Hory roku 1304 a 1307 vojskem Albrechta I. Habsburského, který se snažil o získání české koruny v rámci širšího úsilí Habsburků o ovládnutí českých zemí. Oba jeho pokusy skončily neúspěchem a Václav II. a jeho syn a později Jindřich Korutanský uhájili tehdy nově založené město. Kutná Hora byla už tehdy jedním z pilířů ekonomiky a rozvoje Českého království, jehož se chtěl Albrecht zmocnit.
Rozina je postavou smyšlenou, ale rod Ruthardů žil od středověku až do století 16. Jednalo se o původem německý rod zámožných patricijů, který ve 14. století nesmírně zbohatl na horním podnikání v bouřlivě se rozvíjejícím městě stříbrné rudy. Měli patřičné znalosti i hospodářské možnosti. Prvním známým příslušníkem rodu byl Ruthard, po kterém dostal jméno celý rod. Jeho dva synové, Mikuláš Albrecht a Kunrát spolu s dalšími třemi nejpřednějšími měšťany z Prahy a Kutné Hory vešli do širšího povědomí nočním přepadem sedleckého kláštera, kde 15. února 1309 zajali přední české pány v čele s Jindřichem z Lipé, tehdejším nejmocnějším mužem království. Chtěli si tak vymoci sňatky mezi svými rodinami a šlechtickými rody, aby tak pronikli do řad staré české šlechty.
V roce 1364 odkoupil Kunclin Ruthard od sedleckého kláštera hrad a panství Malešov. Tento významný pozemkový majetek byl zároveň prvním deskovým statkem (zapsaným do Desk zemských) rodu mimo samotný obvod královského města Kutné Hory. Odtud pochází i predikát (přídomek) Ruthard z Malešova. Postupně se oddělila rodová větev kolínská a českobudějovická a svojšická. Příslušnící rodu se stali šlechtickými velkostatkáři a hospodářskými odborníky. Tak poslední významný příslušník rodu Mikuláš Ruthard z Malešova z českobudějovické větve působil jako rybníkář na novobystřickém panství pánů Krajířů z Krajku a později i u Rožmberků, z jejichž služeb odešel po neshodách s Jakubem Krčínem z Jelčan. Vyměřil rybník Soused u Chlumu u Třeboně (dnes Staňkovský rybník) Mikuláš byl zároveň posledním příslušníkem rodu, který na svém počátku ovlivňoval zemskou politiku Českého království. Zemřel v roce 1576.2
Pověst o Rozině odráží určitou nechuť k bohatému původně německy hovořícímu rodu katolického vyznání, která mohla vzniknout v době husitských válek. Tehdydošlo k značnému poškození Ruthardovského sídla, neboť jeho majitelé pocházeli k neoblíbeným německým zbohatlíkům, navíc pochopitelně s katolickým vyznáním. Zcela určitě došlo i k poškození základů celé stavby při důlní činnosti, neboť hned u vedlejšího domu zvaného "U Kola" ústila jedna z šachet. Odtud jistě pramení onen předobraz lakotného a ukrutného Rutharda. V rodině bylo jistě i dost sličných dcer. Rozina je zas mladým dívčím odrazem svého otce – krásná, ale marnivá a zrádná. Někdy ovšemn vystupuje jako nevinná obět svého ukrutného otce.
A roku 1648 nastalo i legendární Rozinou předpovídané zřícení Ruthardovského dvorce (domu). "Nebo léta 1648 právě před Květnou nedělí před večerem ten dům náhle se obořil a 15 osob zasul, z nichžto 7 hned na místě bez duše zůstalo, jiné pak, ač živé, však velice zhmožděné a zdačkané, s nemalou prácí se vyrumovaly, jakž ti, jenž se na to dívali, povídají."3
Pověst z Ruthardské uličky v Kutné Hoře je tak zajímavým příběhem, ve kterém lze vystopovat skutečné dějinné události a příběhy města ve stínu chrámu svaté Barbory.
1TYL, Josef Kajetán. Rozina Ruthardova ; Dekret Kutnohorský. Praha : Alois Hynek, 1888. s. 7–15.
2ROLAND NOHEL, Kutnohorské erbovní rody , Kutná Hora, 1998, str 53-54.
3Kořínek, J.: Staré paměti kutnohorské. Praha 1675, nejnověji pak 2000
