Při nedávném úmrtí pana Karla Schwarzenberga byla mnohokrát zmiňována šlechtická hodnost vévody krumlovského. Jaký byl její skutečný obsah? Oproti představě veřejnosti se jednalo o titul pouze čestný a území bylo jen titulární.
Poprvé je tento titul vévoda krumlovský spojen s nejvýznamnější postavou z rodu Eggenberků, a to Janem Oldřichem z Eggenberka (1568–1634). V roce 1621 získal od císaře Ferdinanda II. jako úhradu dluhu panství Prachatice, o rok později panství Český Krumlov, a Netolice, roku 1623 pak zakoupil panství Zvíkov a Orlík, nakonec roku 1630 panství Vimperk. Tím položil základ rozsáhlému jihočeskému eggenberskému panství. Tento vzestup odráží i tituly, jimiž byli Eggenberkové v této době postupně obdařeni. Roku 1623 byli povýšeni do stavu říšských knížat, roku 1625 jim byl udělen tzv. velký palatinát, což znamenalo například právo razit mince, udělovat erby, legitimizovat děti, jmenovat notáře a mnoho dalšího. Jan Oldřich byl jmenován gubernátorem a místodržitelem zemí Vnitřního Rakouska.
15.4. roku 1628 se pak panství Český Krumlov stalo knížectvím s právem vévodského titulu. Císař Ferdinand tak učinil, aby zlepšil postavení svého oblíbeného dvořana mezi starou šlechtou, která mezi sebou nerada přijímala nové povýšence. Rod byl původně měšťanský a kupecký a svobodnými pány se stal teprve v 16. století, patřil tedy mezi nově povýšené rodiny se závratně rychlým postupem za Ferdinanda II.
Později majetek české větve zdědila vdova po Janu Kristiánovi I., Marie Arnoštka z Eggenberka rozená ze Schwarzenberga (1649–1719), která jej odkázala svému synovci Adamu Františkovi ze Schwarzenberga. Roku 1723 u příležitosti korunovace krále Karla VI. na českého krále v Praze, bylo krumlovské panství spolu s územím Prachatic, Volar, Netolic, Lhenic atd. povýšeno na vévodství Krumlovské a Adam František se tak stal vévodou krumlovským. Počínaje jeho osobou, tak měli všichni další držitelé panství Českého Krumlova z knížecího rodu Schwarzenbergů právo nosit titul vévody krumlovského.
Nicméně je třeba uvést jednu důležitou věc. Titul zní velmi honosně a Schwarzenbergové na něj byli náležitě pyšní, ale jednalo se o území pouze titulární a vévodská hodnost byla čestná. Nejednalo se tedy o skutečnou správní územní jednotku a titul vévoda nedával rodu zvláštní privilegia ani lepší postavení v rámci šlechtické obce. Zvláštní vévodský stav v Rakousku totiž neexistoval. Schwarzenbergové odvozovali své skutečné postavení z titulu říšských knížat, ten byl základem jejich postavení, a ne vévodů. Podobné to bylo u rodu Lobkowiczů, kteří nosili čestný titul vévodů roudnických a dříve u Albrechta z Valdštejna, který disponoval čestným titulem vévody frýdlantského. Všechna vévodství byla pouze titulární a čestná, vévodský titul se samozřejmě ani nijak nepromítl na erbech rodů. Všude byly použity pouze koruny knížecí.
Hodnostní uspořádání u dvora jeho c. a k. apoštolského veličenstva z roku 1899 a 1913 neuvádí žádné vévody, kromě vévodů z Hohenberga a vévodů Zákupských – to byly fakticky skutečné vévodské tituly, a nikoliv čestné, a oba rody následovaly u císařského dvora hned po panující rodině Habsbursko-Lotrinské. Tyto tituly stavěly oba rody na roveň panujících vévodů v Německu, i když v Rakousku zvláštní vévodský stav neexistoval, jak bylo řečeno, šlo o přednost v rámci stavu knížecího.
U rodu vévodů zákupských šlo o syna sesazeného císaře Francouzů Napoleona I. a arcivévodkyně Marie Luisy – původním jménem Napoleon II. Následně Františka Josefa Karla, vnuka Františka I. Po otcově abdikaci bylo jeho matce přiděleno vévodství Parmské. Po bitvě u Waterloo a druhé abdikaci Napoleona I. se velmoci dohodly, že do Parmy se vrátí dynastie Bourbonů. Ze syna Napoleona I. se tak stala „bezprizorní“ osoba. Jeho děd proto nejdříve povýšil panství Zákupy na vévodství, následně veškerý majetek vložil do rukou svého vnuka, a nakonec mu udělil titul vévoda zákupský. Syn Napoleona I. však jako mladý zemřel na tuberkulózu a bez potomků roku 1832, vévodský titul tak zanikl.
U vévodů z Hohenbergu šlo o upevnění společenského postavení manželky následníka trůnu Žofie Chotkové. Císař ustanovil Žofii kněžnou z Hohenbergu s předepsaným oslovením Její Jasnost (Ihre Durchlaucht) a roku 1909 ji císař povýšil na vévodkyni (Herzogin) ad personam s oslovením Její Výsost (Ihre Hoheit). Na erb si měla právo umístit vévodskou korunu. Byla první a poslední s tímto právem v Rakousku – Uhersku. Vévodskou korunu mohl v erbu užívat i vévoda zákupský, ale tato nikdy nebyla v praxi použita. Za panování císaře Karla I. dostaly děti následnického páru 31. srpna 1917 nový dědičný erb a primogeniturně dědičný vévodský titul.
Schwarzebergové v rámci dvora byli na cca 8. místě mezi říšskými knížaty s místem a virilním hlasem na lavici říšských knížat (před nimi byla knížata se starším knížecím stavem). Před nimi byli Furstenbergové a za nimi Thurn – Taxisové.
Tolik k fatickému obsahu pojmu vévoda krumlovský. Stal se významnou součástí rodinné prezentace Schwarzebergů a rod jí patřičně udržoval a byl na tento titul pyšný. Nicméně fakticky v rámci aristokracie - prvního stavu monarchie jim nedával žádné zvláštní postavení mezi ostatními knížaty a nebyl ani zmiňován Hodnostním uspořádáním u dvora jeho c. a k. apoštolského veličenstva – byl to titul čestný.
