Vedle abatyší kláštera sv. Jiří ve společnosti významných světců poblíž sídla českých králů kdysi spočinul i syn Johanna Althause, bradýře a ranhojiče Rudolfa II. Zde je jeho příběh,
O duše králů a císařů se vždy staral královský kaplan a o jejich těla dvorní lékař. Počet lékařů u pražského dvora a zprávy o nich narůstaly za vlády prvních Habsburků. Již za Ferdinanda I. a jeho choti máme doložena jména jako je Jan Krato z Kraftheimu nebo Jan Kopp z Raumenthalu. Jan Krato byl lékařem Ferdinanda, Maximiliána II. a Rudolfa II. Velkého zaslouženého věhlasu dosáhl u dvora Maximiliána II. Tadeáš Hájek z Hájku, který se nevěnoval jen lékařství, ale i astronomii a alchymii. U dvora Maximiliána bychom nalezli i Jana Mathiolliho, lékaře a autora proslulého herbáře. Hájek z Hájku dosáhl velké obliby u Rudolfa II, který sám velmi ctil alchymistické umění.
Právě za Rudolfa II. narůstá počet císařských lékařů doslova geometrickou řadou. Jistě je to způsobeno řadou nemocí, kterými Rudolf trpěl a jeho duševními obtížemi, které ho v pozdějším věku stále více omezovaly v životě a jeho povinnostech. Na prvním místě je třeba zmínit uherského zemana a proslulého lékaře a anatoma Jana Jesenského, dále zmíněného Tadeáše z Hájku či Krata, Jakuba Hořčického z Tepence či Adama Hubera z Riesenpachu.
Dvůr Rudolfa byl navíc směsicí astronomie a astrologie, medicíny a alchymie. A tak mezi graduovanými mediky bylo i mnoho dalších osob, které patřily mezi důvěrníky císaře a staraly se o jeho zdraví a ovšem i jiné osobní potřeby. Na císařském dvoře tak nalezneme lazebníky, bradýře, ranhojiče i určitou hrstku šarlatánů.
Většina z nich již dávno upadla do zapomenutí. Z přítmí baziliky sv. Jiří na Pražském hradě vstupuje do našeho světa jeden z nich. Pod kruchtou vpravo od vchodu je do zdi vsazena znaková deska z červeného mramoru s latinským nápisem věnovaná jednoročnímu Mathiasovi Johannovi z Althausu (+1611). Zde v bazilice byl pochován syn Johanna Althause, který byl bradýřem a ranhojičem císaře Rudolfa II. Johann se staral o osobní potřeby císaře a těšíl se jeho důvěře a oblibě. Johann byl 8.11. 1592 povýšen do šlechtického stavu, kdy obdržel erb s mluvícím znamením – starým domem – Althaus.
Později byl erb polepšen o krokev a dva gryfy, tj. Johann Althaus si své postavení u císaře udržel až do smrti Rudolfa roku 1612. O významu a zámožnosti, které dosáhl Althaus prostřednictvím služby císaři svědčí právě náhrobník jeho syna. Je vyroben z kvalitního červeného mramoru a erb se vyznačuje precizní kamenickou prací. Provedení svědčí o kamenické dílně pracující v okruhu aristokracie a dvora.
Taktéž místo pohřbu je velmi prestižní. Syn Johanna spočinul vedle abatyší kláštera sv. Jiří ve společnosti významných světců poblíž sídla českých králů. Přičemž se nejednalo o graduovaného lékaře, ale o bradýře a později ranhojiče. Prudkému společenskému vzestupu vděčil Rudolfovi II. Na desce je nad erbem nápis:
MATTHIAS.IOAN:ALTHAUS.CAES:CHYRUR.FIL.ANNO:M:D.CX:XXV.FEBR.
NATUS:OBIIT.VI.IAN.AN.M.D.CXI.
Čili Matyáš Jan Althaus, syn císařského ranhojiče. Narozený 25.2.1610, zemřel 6.1.1611. O příčinách úmrtí dnes můžeme jen spekulovat, ale toho roku nebyla v Praze epidemie a u tak malého dítěte se často jednalo o tzv. psotník nebo božec, neidentifikovatelné křeče, které vedly k bezvědomí a následné smrti dítěte. V každém případě otec nešetřil na nákladech a zajistil pro svého zemřelého syna to nejlepší co mohl s nadějí na jeho spasení. Za pouhý rok po smrti malého Matyáše zemřel i melancholický císař a brzy přišla třicetiletá válka, která odvála neznámo kam otce malého Matyáše. Epitaf však zůstal v Praze, aby nám mohl vyprávět tento příběh.
