Angličtí šlechtici z Bohnic

Bohnice jsou mimo svou nemocnici nebo velké sídliště spojení i s anglickým rodem Osborne of Osborne House z hrabství Derby, a to přímo osudově.

Osborne a Bohnice

Před několika lety jsem navštívil pozůstatek hřbitova kolem kostela sv. Petra a Pavla v části starých Bohnic. Vedle dvou či tří náhrobků místních sedláků, nic mimořádného na bývalém venkovském hřbitově, mě zaujal polorozpadlý mechem obrostlý kamenný erb s dvěma lvy.  Erb byl zcela jednoznačně původu zámořského, odlišný než erby našeho starého zaniklého císařství. Těmito kamennými lvy vlastně začíná zprostředkovaně příběh moderních Bohnic. A psali ho mj. Angličané.  

Český příběh Osbornů započal Isaac IV. Osborne, narozený roku 1780 ve Spondonu (hrabství Derby) v rodině Wiliama Osborna a Mary Antill jako jejich mladší syn. Z nám neznámých důvodů se odstěhoval do Čech, kde se usadil v Jiříkově jako obchodník s vlnou. Do vlasti se Isaac již nikdy nevrátil, roku 1820 koupil panství Bohnice kam se i s rodinou přestěhoval a kde roku 1823 i zemřel. Oženil se s Karolínou Salmovou. Isaac upravil pro potřeby rodiny zdejší barokní zámeček, jehož zbytky jsou součástí bohnické nemocnice dodnes.

Synem Isaaca byl Jakub Osborne. Narodil se jako druhorozený 20. května 1808 v Jiříkově. V Praze vystudoval gymnasium a lékařskou fakultu. Staral se o statek ve Spondonu, který zdědil po svém strýci a starším bratru. Roku 1842 vystavěl v Praze ve Spálené ulici dům čp. 79. zemřel v Nice ve Francii 8. dubna 1851, kde je též pochován. Rodina Osbornů se tehdy stala majitelem šestihektarové vinice Lísek v Bohnickém údolí.  Jakub Osborne zde zřídil nový lis a zasloužil se o zvýšení prosperity Lísku. Tím přispěl k rozvoji zemědělství, které se v té době stávalo pro obyvatele nejdůležitějším zdrojem obživy. Vinařství zde mělo s přestávkou tradici až do první světové války. Vinice poskytovala bohatou úrodu až do roku 1854, kdy vinnou révu zničil révokaz. Dodnes jsou u Lísku patrné zbytky kamenný teras, kde rostla vinná réva za Osbornů.

Nejstarší syn Jakuba Vilém Karel Jakub Osborne studoval stejně jako jeho otec gymnasium a univerzitu v Praze. Po ukončení studií se věnoval zemědělství a spravoval statky jak v Anglii tak i v Čechách. Za své podnikatelské úsilí a úspěchy byl dekorován  rytířským křížem řádu Františka Josefa. Významný archeolog amatér. Roku 1883 prodal svůj statek Bohnice a s celou rodinou se vystěhoval do Saska. Statek Bohnice byl roku 1903 rozhodnutím Zemského výboru vykoupen a roku 1905 se započalo s výstavbou tehdejšího ústavu pro choromyslné,  který v areálu sídlí dodnes. Součástí dnešní léčebny je i bývalý zámek rodiny Osborne, který se stal prvním pavilonem pro duševně nemocné.

Rodina Osborne nikdy nepožádala o stvrzení svého erbu a titulu na našem území. Jediným dokladem užití jejich erbu je tedy ona kamenná památka na hřbitůvku u kostela sv. Petra a Pavla. Někdy se uvádí, že rodina měla titul baronetů, je to možné, ale nemuselo tomu tak být. Rod Osborne byl v Británii rozvětvený a pouze některé linie byly baronetské. V rodokmenu „českých“ Osbornů je u některých mužských členů uváděn titul Esquire, nikoliv baronet. Baronet je nejnižším dědičným titulem vyšší šlechty, esquire byl v 19. století titulem nižší šlechty, vyšší než gentleman a nižším než knight nebo čestným oslovením váženého muže bez spojení se šlechtictvím. Tak či onak užívali dodnes dochovaný erb.

Sir Bernard Burke ve své knize The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales, London 1884 na straně 764 popisuje erb rodiny Osborne of Osborne House, hr. Derby. Blason: Štít stříbrný se černým kosmým břevnem provázeným dvěma červenými lvy ve skoku. Klenotem je na kolčí přilbě s červeno-stříbrnou točenicí a červeno-stříbrnými přikryvadly rostoucí červený lev ze štítu. Klenotem je korunovaná utržená hlava lva v přirozené barvě.

Postupně stopy rodiny Osborne z našeho území mizí, často do vzdálených krajin, patrně zdědili cestovatelskou touhu po svém vzdáleném předkovi nebo je k tomu nutili životní okolnosti, ale navždy se zapsali do dějin Bohnic, významně se zasloužili o jejich rozvoj a spojili zdejší místa s dalekou Anglií.

Literatura: W.C.J. Osborne: Geschichte der Familie Osborne, Praha 1904

Tento blog věnuji své nedávno zesnulé milované manželce Markétě, která mi byla laskavou a milující společnicí putováním památkami a životem.