U příležitosti výročí 17. listopadu uspořádala studentská iniciativa Inventura demokracie na pražské Filozofické fakultě diskuzi s názvem "Nezreznout! Máme ještě klíče k demokracii?", ve které se několik zajímavých osobností zamýšlelo nad limity a potenciálem demokracie, současnou situací na české politické scéně i společenským klimatem.
Inventura demokracie si zaslouží uznání za pestrost diskutujících, která debatu jednoznačně obohatila. Pozvání do poloprázdné auly, která před dvaadvaceti lety praskala ve švech, přijali studentský vůdce z roku 1989 a ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek, senátor Jiří Dientsbier z ČSSD, předseda Mladých zelených Matouš Korbel, Radim Vysloužil z VV a rapper Lipo, který se podílel na výměně politického vedení liberecké radnice.
Diskuzi moderoval bývalý člen Inventury demokracie Jiří Boudal, který dnes působí v Ekologickém právním servisu. Diskuzi dominovalo téma občanských iniciativ, které v českém veřejném prostoru poslední dobou začínají být více vidět. Všichni debatující se ale shodli s Šimonem Pánkem, který uvedl, že pořád je zde dost prostoru pro ty, kdo by říkali: Chtějte po politicích víc, volte je podle toho, jak pracují.
Otázka způsobu občanské angažovanosti diskutující do jisté míry rozdělila. Jiří Dientsbier upozornil, že jakkoli jsou různé iniciativy záslužné, jediným způsobem, jak se dá něco doopravdy změnit, pořád zůstává vstup do politické strany. Vyzval mladé lidi, kteří takové ambice mají, aby odhlédli od aktuálního personálního složení stran, co se jim programově zamlouvají, a pokusili se je zevnitř změnit. Lipo dodal, že působením mimo strany, si aktivisté nad politikou tak trochu myjí ruce.
Téhož názoru byl i Radim Vysloužil, jediný slabý účastník celé diskuze. Prohlásil, že do politiky i jeho přivedla touha „něco změnit,“ na základě čehož vstoupil do Věcí Veřejných. Na otázku z publika, jestli se například po zprávách o údajném úplatkářství Víta Bárty jeho vztah ke straně nezměnil, odpověděl vyhýbavými frázemi.
Alternativní působení ve veřejném prostoru hájili zejména Šimon Pánek a Matouš Korbel. O významu Pánkovy činnosti v organizaci Člověk v tísni nemůže být pochyb. Korbela prý zase vlastní zkušenost dovedla k přesvědčení, že působení v neziskové sféře mladým nabízí nenahraditelnou příležitost k nutnému rozvoji před případným vstupem do politiky.
Diskutující opatrně ocenili snahu podnikatele Andreje Babiše o vytvoření vlastní politické strany. Pánek ale zároveň vyzdvihl nadační a mecenášskou činnost, která pro osobnosti Babišova typu může představovat vhodnější nástroj k ovlivňování veřejného dění. Nevzbuzuje takové rozpaky nad jejich „morálním kreditem,“ které vyjádřil například Vysloužil. Dientsbier podotkl, že strana postavená na negaci jednoho fenoménu (korupce) pravděpodobně nebude schopná plnohodnotně fungovat.
Začátkem diskuze se Boudal zeptal Pánka, jestli by dnes kvůli něčemu stávkoval a ten odpověděl, že v současnosti pro to nevidí důvod. Ani jeho kolegové nebyli nijak revolučně naladěni. „Hýbou se stavební kameny světa,“ jak Pánek sugestivně prohlásil, ale zdá se, že přinejmenším u nás se hýbou postupně a pozvolna.
To sice poukazuje na zatuhlost místních poměrů, ale i fakt, že v rukou pořád držíme klíče k demokracii, která ze své podstaty funguje pomaleji než jakýkoli autoritářský režim. Z diskuze vyplynulo, že namísto přemítání o užitečnosti „klíčů“ bychom se je spíš měli naučit pořádně používat. Bedlivě sledovat činnost námi zvolených zástupců a aktivně se zasazovat o změnu poměrů, které se nám příčí.
Johana Labanczová, KohoVolit.eu
Dále čtěte
Kdo chtěl skrýt platy úředníků?
Kdo (ne)chce imunitu? Díl 3.
VV mají šanci ukázat, že nechtějí korupci
