Díky volbě prezidenta dvoukolovým většinovým systémem nemusí být vždy nejvýhodnější hlasovat pro kandidáta, jež je vám nejsympatičtější. Někdy je prostě lepší volit "menší zlo". Jenže kdy? Tady je návod.
Ve dvoukolovém většinovém systému postupují do druhého kola dva nejúspěšnější kandidáti. Mnohokrát v historii se stalo, že voliči museli ve druhém kole volit "menší zlo", protože jimi nejvíce preferovaný kandidát se do druhého kola nedostal. V roce 1933 se voliči ve Výmarském Německu rozhodovali ve druhém kole prezidentských voleb mezi Adolfem Hitlerem a Paulem von Hindenburg. Nepříliš záviděníhodná volba.
Takže jak se ve volbách rozhodovat? Následující "návod" je založen na použití dostatečně přesného průzkumu věřejného mínění. Nejlepší je tedy počkat na průzkum těsně před volbami a spoléhat se pouze na renomované agentury. Průzkum použitý pro ilustrační účely v tomto článku je nejnovějším průzkumem od agentury MEDIAN, do kterého jsme ještě doplnili Tomio Okamuru s hypotetickým 1 % hlasů (Tomio Okamura nebyl mezi kandidáty, které mohli respondenti označit, protože svoji kandidaturu oznámil až v závěru sběru dat.
Jen tak pro zajímavost, průzkum agentury MEDIAN se zdá být celkem v pořádku, velkým problémem je ale dlouhá doba sběru odpovědí: jeden měsíc. Obecně platí pravidlo, že odpovědi by se v dotazníkovém šetření k aktuální politické situaci neměli sbírat déle než jeden, maximálně dva týdny. V delším časovém období se totiž mohou názory veřejnosti výraznějši změnit a výsledky dotazování pak budou zkreslené.
Nejprve si kandidáty seřadíme od 1 do 11 podle toho, jak jsou pro nás přijatelní (kandidát s 1. preferencí je náš "nejoblíbenější" a kandidáta s 11. preferencí považujeme za vůbec nejhoršího). Jak to udělat? Existuje řada možností. Pomoci vám může například naše Volební kalkulačka.
V ní odpovíte sadu otázek a následně se dozvíte, do jaké míry se vaše názory shodují s názory kandidátů. Výsledky vám mohou pomoci kandidáty seřadit, ale můžete (a měli byste) brát do úvahy i další věci než jen otázky v naší Volební kalkulačce. Zatím nám neodpověděli všichni kandidáti, ale měli by tak učiti v krátké době.
Naše volba pak záleží na tom, jak jsou kandidáti seřazeni v preferencích. Ukažme si to na několika hypotetických scénářích:
Příklad 1: Náš "nejoblíbenější" kandidát je v průzkumu první nebo druhý
Tento scénář ukazuje tabulka nahoře. V tomto případě je to jasné, Honza by měl hlasovat pro kandidáta s první preferencí, protože je celkem velká šance, že se do prvního kola skutečně dostane.
Příklad 2: Náš "nejoblíbenější" kandidát je třetí
I v tomto případě je nejvýhodnější hlasovat pro kandidáta s 1. preferencí, i když je až na třetím místě. Hlasem pro něj totiž maximalizujeme šanci, že se dostane do druhého kola a budeme ho moci zvolit prezidentem.
Příklad 3: Náš "nejoblíbenější" kandidát je čtvrtý, ale odstup mezi třetím a čtvrtým kandidátem není velký
To je i situace posledního průzkumu od agentury MEDIAN, kdy nejoblíbenější" kandidát Petra na čtvrtém je jen těsně za kandidátem na třetím místě. Protože šetření není úplně přesné, může být klidně pravdou, že čtvrtý kandidát je ve skutečnosti třetí. Opět je nejvýhodnější volit "nejoblíbenějšího" kandidáta, protože tím maximalizujeme šanci, že postoupí do druhého kola.
Nabízí se otázka, co je "velký" rozdíl mezi třetím a čtvrtým místem. Vzhledem k tomu, jaká je obvyklá míra chyby v dotazníkových šetřeních, je to někde mezi 3-5 % hlasů.
Příklad 4: Náš "nejoblíbenější" kandidát je na pátem místě či horším místě nebo je na čtvrtém místě, ale rozdíl mezi třetím a čtvrtým kandidátem je velký
Nyní se už dostáváme do situace, kdy není nejvýhodnější volit pro "nejoblíbenějšího" kandidáta (kandidáta s 1. preferencí), protože je velká šance, že nepostoupí do druhého kola. Místo toho se musíme podívat, kdo má největší šanci do druhého kola skutečně proniknout a zvolit "nejmenší zlo".
V tomto scénáři je důležité, jaké je rozdělení našich preferencí mezi kandidáty na prvních třech místech. Pokud je námi nejvíce preferovaný kandidát z prvních třech kandidátů první nebo druhý, pak je nejvýhodnější volit pro něj, protože mu tím "pojistíme" šanci, že se do druhého kola skutečně dostane.
V našem hypotetickém případě Věra nejvíce preferuje Zuzanu Roithovou, ta má ale podle aktuálního průzkumu jen malou šanci na postup do druhého kola. Kdyby byla taková situace těsně před volbami, bylo by pro Věru nejvýhodnější "pojistit" postup Jana Fischera do druhého kola. Ten je totiž z prvních třech kandidátů Věrou nejvíce preferovaný. Mohlo by se totiž stát, že by do druhého kola postoupili Karel Schwarzenberg nebo Jiří Diensbier, které Věra preferuje velmi málo (mají až 8. a 9. preferenci).
Pokud je námi nejvíce preferovaný kandidát z prvních třech kandidátů třetí nebo je čtvrtý a rozdíl mezi třetím a čtvrtým kandidátem není velký, pak je pro nás nejvýhodnější hlasovat pro něj, protože tím maximalizujeme šanci, že se do druhého kola dostane někdo pro nás alespoň trochu "slušný".
V našem hypotetickém případě Jiří nejvíce preferuje Tomio Okamuru, ten má ale podle současného průzkumu malou šanci postoupit do druhého kola. Kdyby stejný průzkum vyšel týden před volbami, bylo by pro Jiřího nejvýhodnější volit Karla Schwarzenberga, protože ten je z kandidátů s velkou šancí na postup do druhého kola Jiřím nejvíce preferovaný (má 5. preferenci). Volbou Karla Schwarzenberga Jiří maximalizuje jeho šanci, že se do druhého kola dostane a nebude v něm například Jiří Dientsbier, kterého Jiří preferuje ze všech kandidátů vůbec nejméně.
Na závěr několik poznámek: Náš návod je samozřejmě pouze jedním z mnoha způsobů, jak si vybrat prezidenta. Můžete z mnoha dobrých důvodů hlasovat i pro kandidáta, který bude mít malou šanci na postup do druhého kola a druhého kola se nemusíte vůbec účastnit. Může se rovněž stát, že vám nebude ani trochu sympatický žádný kandidát či nebudete ochotni dát svůj hlas nikomu jinému než svému nejvíce preferovanému kandidátovi.
