„Ty snad ty vosy přitahuješ," rozčiloval se Slávek, ale přesto zahodil hrábě a utíkal ke mně. Od té doby, co mne píchla vosa do jazyka a skončili jsme na středisku, je na vosy kolem mne alergický.
Zběžně mne prohlédl a když zjistil, že si držím nohu a ne jazyk, viditelně se mu ulevilo. „Mne jakživ vosa nepíchla, jak je to možné, že na tebe lezou pořád. Kdybys je nedráždila, tak ti dají pokoj."
„Asi vyletěly z kompostéru, když jsem tam chtěla přihodit tuhle malou hromádku," bránila jsem se. Jazyk mi naštěstí sloužil.
„A kam tě vlastně píchla?" zajímal se, když nic neviděl. Posadila jsem se na obrubník kolem terasovitého záhonku.
„Tady, pod koleno, spíš trochu výš." Zvedla jsem nohu. Na stehně se začala rýsovat kulatá červená skvrna. Slávek se sklonil k noze.
„Ukaž tu druhou? To není možné, píchla tě i do druhé nohy. Skoro na stejné místo." Připadala jsem si jako u gynekologa. Slávek mne položil na vyvýšený záhonek a zkoumal mi jedno stehno po druhém.
„Měl bys mi to vysát, víš že jsem alergik."
„Vosa není had a ani u těch to lékaři nedoporučují. Zaškrtit a sérum." Bránil se marně. Představa, že bychom museli zase do čekárny v ordinaci se mu ale líbila míň než to, že by mi měl bodnutí vosy vysát.
„Ale nadělám ti tam fleky, jako za mlada na krku, pamatuješ?" Vrhl se napřed na jednu nohu, plival a sál, plival a sál. Pak na druhou. Mrskala jsem nohama, protože to šíleně lechtalo. „Natři si to octem," poradil mi ještě, když šel zpátky, najít hrábě.
Do večera jsem měla na nohou opravdu modřiny. Se znaménky lásky neměly vůbec nic společného. Ale nohy neopuchly, však jsem se chodila každou chvíli dívat do chatky do zrcadla, jestli se to nezhoršuje. Najednou jsem uslyšela, jak si povídá venku Slávek se sousedem.
„Já? A náruživý? Bejvávalo, chlapče, bejvávalo. Bodla ji tam vosa."
„To povídej někomu jinému. Náhodou jsem vás viděl," nedal se soused. „Už jsem sice zažil ledacos, ale toto! V pravé poledne a uprostřed zahrady! Bylo vás slyšet široko daleko. A ty nožky jak pěkně kmitaly!"
„Dášo, pojď sem, prosím tě a ukaž mu, kde tě ty vosy popíchaly." Vyšla jsem na verandu a předvedla své úhledné modřiny.
„Cha, cha," řehnil se soused. „Znaménka lásky na takových místech, tak to jsem fakt neviděl."
Podívali jsme se se Slávkem na sebe a nechali ho raději při tom.
