Patříte k vrabcům, nebo k vlaštovkám?
Vzpomínám si, jak jsme vždycky pozorovali vrabčáky, když se po dešti ráchali v nejbližší kaluži. To jejich dovádění předčilo kdekterý humorný pořad v televizi, byť barevné. Kam se všichni poděli? Tady kolem živoří v keřících živého plotu pár kosáků, ráno nás budí strakapoud, který si hloubí hnízdo v nové izolaci a občas slyším zatoulanou hrdličku. Kde jsou všechny sýkorky? A co vlaštovky?
Dokud jsme měli u malenovské stařenky ve chlévě krávy, pozorovali jsme vlaštovčí rodiče, jak s plnými zobáčky mistrně prolétávali zvlášť pro ně otevřeným okýnkem a krmili své mladé. Nebáli se ani nás, ani kraviček. Jejich hnízda byla přilepená nahoře pod trámem. Vraceli se k nám každoročně a pamatuji si, jaká to byla sláva, když se nad okrajem hnízda objevily malé žluté zobáčky a pak i mladé vlaštovičky. Na podzim se dráty prohýbaly pod desítkami ptáků, kteří se s námi loučili před cestou na jih.
Už mne napadlo dát si na balkon ptačí budku, ale zůstalo jen při nápadu. Moje kamarádka Hanka to vyřešila líp. Na jaře sbalí s manželem pár švestek a nastěhují se do malé chatky se zahrádkou, někde u lesa. A do podzimu o nich není slyšet. I to je výhoda důchodového věku – po paneláku ani nevzdechnou. Když jsem se jí ptala, jestli se tam sami nebojí, podivila se: „Vždyť my tu nejsme sami, víš, kolik je tu s námi ptáčků?“ A pak běží posekat trávník, aby měla její ptáčata blíž k žížalám. A zvlášť po dešti si lebedí: „Dnes měli naši mladí drozdíci plná volátka, až je skoro vláčeli po zemi. Ani se jim nechtělo koupat, a to jsme jim krásně vyčistili to jejich koupátko, že z něj i náš Arvinek chodil pít.“
„K nám na balkon jednou v zimě přiletěl havran,“ vzpomněla Jana. „Asi se mu zalíbila lojová kulička pro sýkorky. Mlsně si ji obhlížel a za chvíli byla pryč i s provázkem. Naštěstí jsem jich měla zásobu, tak jsem navázala jinou. Druhý den přiletel zase. To už jsem číhala u balkonu. Překousat provázek bylo pro něj dílem chviličky. Sýkorky zase ostrouhaly. Zvolila jsem jinou taktiku. Prodloužila jsem provázek s kuličkou. Pro havrana žádný problém. Jednou nohou si provázek přitahoval, druhou jej přišlápl. Kulička byla jeho. To už do mne vjel vztek. On, nebo já? Připevnila jsem kuličku doprostřed balkonu na dlouhý provázek, aby na ni ze zábradlí nemohl dosáhnout. Přiletěl a vyhodnocoval situaci. Natahoval se na kuličku ze zábradlí, marně. Provázek byl tenký, nemohl se na něm udržet. Zkoušel kuličku rozhoupat a chytit ji v letu, ale to se mu nepodařilo. Tak si smutně sedl na balkonové zábradlí, vystrčil na mne ocas a po chvíli odletěl. Najednou mi ho bylo líto. Venku byla děsná zima a on měl hlad. Hned jsem šla navázat novou kuličku s krátkým provázkem, na kterou by lehce dosáhl, abych mu to vynahradila. Už nikdy nepřiletěl.“
Ale vraťme se k Ezopovi. Ptačí příběh, který mi vyprávěla Daniela, by se mu líbil. Daniela si ještě neužívá pohody zahradní chatky, ale váže ji povinnost k jedné malé kanceláři na okraji města. A právě tam se jednoho dne objevil pár vlaštovek. Zřejmě si vyhlížely vhodné místo pro stavbu hnízda. Pár dní jen tak posedávaly na stromech kolem, pak se rozhodly.
„Zalíbilo se jim okno naší kanceláře,“ začala Daniela. „A my jsme to brali jako malý zázrak, když opravdu začaly stavět hnízdo. Šlo jim to dost rychle, každý den kus přibyl a vlaštovky byly neúnavné. Pozorovali jsme je z uctivé vzdálenosti a okno jsme vůbec neotvírali, abychom je nevyplašili. Bylo to mistrovské dílo, mělo pravidelný tvar a vypadalo pevně a spolehlivě. Už jsme se těšili na naše vlaštovčátka. Stavba se blížila ke konci, chyběl jen úzký okraj nahoře, který by hnízdo uzavíral z obou stran kolem otvoru pro vchod.
V tu dobu se objevili vrabci. Už několik dní posedávali tiše na okolních stromech a pozorovali přičinlivé vlaštovky. Nerušili, jen jako by čekali, jestli se to vlaštovkám povede. Sotva bylo hnízdo hotovo, začali být vrabci najednou agresívní. Nalétávali na vlaštovky, pokřikovali na ně, snažili se je od hnízda odehnat. Vlaštovky se bránily hrdinně, strhla se přímo ptačí bitva. Jenže vrabců byla přesila.
Druhý den už jsme vlaštovky neviděli. V novém hnízdě hospodařili vrabčáci. A bylo to nepořádné vrabčí hospodaření. Nanosili si tam kdoví co, až se jim hnízdo rozmočilo a spadlo na zem. Přáli jsme jim to, raději bychom tam viděli naše vlaštovičky. Ale ty už jsme nikdy ani nezahlédli.“
Jaké poučení by z tohoto příběhu vyvodil Ezop? Těžko říci, i v jeho době chodili po světě lidé, pracovití jako vlaštovky, agresívní jako vrabci i moudří a hrdí, jako havran. Kam byste se zařadili vy?
Ivana Kochaníčková
Lidunko, neumírej mi!
Tenkrát se nás sešlo tolik, že jsme obsadily ten největší stůl v naší známé kafírně. Přišly holky, co jsou na mateřské a mají hlídací babičku, dorazily i ty, co ještě budují hodnoty, a pár důchodkyň. Rády se setkáváme, přestože už nás okolnosti rozprášily daleko od poklidného prostředí kancelářských stolů.
Ivana Kochaníčková
Čím hloupější sedlák, tím větší zemáky
Vždycky když vidím ty lány rozkvetlých orchidejí všech možných druhů a barev v kdejakém supermarketu, vzpomenu si na dobu, kdy jsem se vdávala. Bylo to před více než čtyřiceti lety v prosinci. Moje představa o krásné svatební kytici se mi rozplynula v prvním květinářství, kam jsem si šla kytici objednat.
Ivana Kochaníčková
Zapomeňte na ekologii, ohrožuje životy
Už když jsme přijížděli k domu, tak jsem měla ten divný pocit. Maminka nás obvykle vyhlížela na verandě, nebo vykoukla, když bouchla dvířka od auta. Tentokrát jsem ji neviděla. Popadla jsem tašku s nákupy a léky a běžela dovnitř, zbytek jsem nechala na Zdeňkovi. Vyběhla jsem těch dvanáct schodů bez dechu. Maminka nikde.
Ivana Kochaníčková
Tu peněženku nech ležet!
Minulý týden mi přišel v mejlu dopis od jedné profesorky z Japonska. Žije ve městě Sendai. Nevím, jak daleko je Sendai od míst největších katastrof, ale podle jejích slov je to město dost poničené. Chci vám citovat z dopisu pár slov:
Ivana Kochaníčková
Nevypadáš jako socka
Vletěla dovnitř jako velká voda a ještě v kabátě dosedla na židli v kuchyni. Po tváři se jí koulely slzy jako velké hrachy a padaly na sněhobílou halenku. Kapesník ignorovala. „Jedu od posudkového lékaře. Sebrali mi invalidní důchod.“
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Válek představil prezidentovi plán rozvoje zdravotnictví. Řešili i ministra pro vědu
Prezident Petr Pavel přijal ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09). Představil mu...
Opilý řidič naboural šest aut. Na pumpě pak rozlil benzin a hrozil, že se zapálí
Opilý cizinec zaměstnal v sobotu ráno prachatické policisty. Nejdřív naboural šest aut, pak na...
Není to o lajcích a na TikToku nebudu, říká budoucí ministr pro vědu Tuleja
Pavel Tuleja, který má být příští týden jmenován novým ministrem pro vědu, výzkum a inovace za TOP...
Podpořte český tým, užijte si atmosféru MS. iDNES.cz rozdává vstupenky na hokej
Každý den víte, o jaké zápasy soutěžíte, na úvod to budou duely Česko - Finsko a Švýcarsko -...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 120
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2091x