Řekli byste, že je to "kluk jak cumel". Vysoký, tmavovlasý, s pletí jako nemluvně, svalnatou postavou v naditém tričku a s kulatou, pevnou prdelkou. Jestliže se za pěknou holkou otočí většina chlapů, za ním se otáčejí všechny ženské, bez rozdílu věku.
„Po kom ten tvůj Igorek je?" ptala jsem se jeho maminy. Mirka jen pokrčila rameny a vzdychla. Ten její syčák manžel, který nadělal dluhy a zmizel, rozhodně ke krasavcům nepatřil. I když Igorek po něm jistou lehkomyslnost zdědil. Hlavně pokud šlo o dluhy. Automaty. V osmadvaceti už je splácel, nebo spíše nesplácel, s odřenýma ušima. Snahu měl, líný zdaleka nebyl. Ve skladě nářadí s ním byli spokojeni, odpoledne maloval byty sousedům, večer pingloval v restauraci U modrého trička a když bylo nejhůř, pomáhal kamarádovi kopat hroby. A přece se u něj penízky neohřály. Tvrdil, že už nehraje.
Bydlel u mamky. To jej drželo nad vodou. Vyprala, navařila, přes týden hlídala vnoučata u dcery, domů se vracela v pátek. Měl volné pole a spolehlivé zázemí. Občas jí dal nějakou tisícovku a když už mu doma hořela půda pod nohama, nastěhoval se k nějaké přítelkyni. S tím neměl problém, stačilo vyslat úsměv, prohodit pár vět, objednat skleničku. Rozvedených a osamělých žen na světě je! A kdyby na světě! Igorek vůbec nemusel opustit naše sídliště, bydlel vždy v některém ze sousedních paneláků. Jednou ho Mirka potkala s hromadou cizích dětí, jindy venčil pitbula své nové přítelkyně, pak žil u ženy svého známého, tiráka, který byl více na cestách, než doma. Sotva nastartoval a odjel, už se Igorek stěhoval do ještě teplého hnízdečka.
Nikdo se na něj nemohl zlobit, ani ženy, se kterými se rozcházel. Stačilo se podívat do jeho usměvavé tváře. A každá z těch ženských začala dávat vinu sama sobě. Prostě to uměl, jako by ten dar měl od narození. Krásně se usmál i na babku, které podržel dveře u výtahu. Jako by zamával čarovným proutkem - babka se celá rozzářila, narovnala, ulízla si vlasy. No, Oidipus by v něm našel spřízněnou duši. Žádná z jeho partnerek nebyla mladší než on. Vlastně se svobodnou holkou chodil jen jednou, to už Mirka málem jásala, že dostal rozum. Nedostal, rozešel se s ní za týden nebo dva. Proč? Prý moc mluvila.
Asi před půl rokem začal chodit exekutor. Takový ten vymahač. Igora samozřejmě nikdy nezastihl. Vymahač sem jezdil na kole, šmejdil kolem domu. Odpoledne, večer, o sobotách i nedělích. Pak se potkal s Mirkou. Tak prasklo, kolik jen u něj Igor dluží. Domluvili se na splátkách. Mirka vedla Igorovi několikahodinovou řeč. Má toho dost. Prodá byt, nastěhuje se k dceři natrvalo. Z půlky utržených peněz zaplatí Igorovy dluhy, ale tím s ním skončí. Souhlasil, tvářil se nešťastně, sliboval hory doly. Začal sekat latinu, Mirka se zase nechala ukolébat.
„Ještě že nám budou vracet přeplatky za teplou vodu a topení," lebedila si u kávy. „Bude to balík. Když nejsem přes týden doma, vypínám topení a teplou vodu taky ušetřím."
„Čemu říkáš balík?" zeptala jsem se.
„Čtrnáct tisíc a nějaké drobné, seznam visí na nástěnce," netajila se Mirka.
„Nám vraceli jedenáct, včera jsem pro ně byla na poště," řekla jsem zklamaně a hned jsem si uvědomila to ticho. Když jsme my měli složenku ve schránce, musela ji tam mít i ona. Mirka už neměla stání. Že by Igor?
„Kdys měla naposledy v ruce svoji občanku?" zeptala jsem se a doufala, že by pošta nenaletěla ani na zfalšovanou plnou moc. „Ta složenka se mohla někde ztratit, omylem ji třeba dali do jiné schránky. Papír se mohl trošku přilepit..." Obě jsme věděly, že jsou to jen těšínská jablíčka. Mirka šla domů, ještě jednou prohlédnout hromádku pošty, kterou Igor přes týden skládal v kuchyni na stůl. Ještě nic nevyhodila, snad se složenka jen zasunula mezi letáky.
Mirku jsem potkala až za týden. Vypadala jako jindy. Takže složenku našla.
„Kde byla?" zeptala jsem se přímo.
„Ve výtahové šachtě. Musela mu vypadnout, když nesl poštu domů. Vytáhli ji s domovníkem."
Představila jsem si tu uzoučkou štěrbinu mezi kabinkou výtahu a dveřmi. To musela být fakt setsakramentská náhoda, že složenka spadla zrovna tam. A že ji zrovna tam šli hledat. Těch otazníků se mi v hlavě vyrojilo hned několik.
„Ten byt prodám," řekla Mirka. „Už jsem si podala inzerát."
