Neviděly jsme se tři Vlasty
Vznikl v době, kdy jsem se jako osmnáctiletá dívka odstěhovala od rodičů. Napůl rebelka toužící po svobodě, napůl ještě dítě, kterému se občas zasteskne po mámě. Jednou, když na mě zase přišly „dumky, žalky“ – to je to smutno (Ať žijí duchové), stála jsem zrovna u trafiky. Nejspíš jsem si tehdy šla pro cigára, jak se znám, nicméně, oči se mi zastavily na Vlastě. Moje myšlenky se najednou ocitly v minulosti. Byla jsem ještě docela malá holčička a pozorovala jsem naši babičku, jak po obědě sedí u stolu, má nasazené velké brýle, před sebou hrnek s kávou a čte tenhle týdeník. Byla to jen její chvíle, na kterou se každý den těšila. Měla Vlastu předplacenou, a dokud ji nepřečetla do posledního písmenka, nikdo jiný na ni nesměl sáhnout. Trvalo to celý týden, neboť babička četla pomalu. Asi proto jsem ji vždycky se zájmem sledovala, protože mi připadalo zvláštní, že mluví a já nic neslyším. Nečetla si v duchu rychle, ale pečlivě deklamovala, jako kdyby předčítala sálu plnému lidí. Ovšem bez hlasu, jen hýbala pusou. Když za týden přinesl pošťák nové číslo, uvolnila to předešlé i dalším čtenářům. Vzpomínám si, že maminka tohle nechápala a protestovala, protože jí tak utíkaly aktuální informace. Dokonce se někdy pokoušela do čerstvé Vlasty nenápadně nakouknout, ale babička to většinou poznala a byl oheň na střeše. Po letech jsem zjistila, že jsem tuhle úchylku po babičce zdědila. Když si koupím nový časopis, také nesnáším, jestliže mi ho ostatní berou ještě nedočtený. Ohýbají rožky, staví si na něj hrnky a sklenice, drobí nebo mají ušmudlané ruce, když se u čtení něčím ládují. Já se sice nevztekám jako babička, ale už se několikrát stalo, že jsem dotyčnému domácímu nenechavci tiskovinu raději velkoryse přenechala a šla si koupit novou. Na druhou stranu je třeba podotknout, že čtu, na rozdíl od babičky, poměrně rychle a stačí si jen chvíli počkat. Ale zpět k Vlastě. Když babička zemřela, maminka předplatné zrušila, protože nebylo peněz nazbyt. Občas si však nějaké číslo z nostalgie koupila, a to jsme pak při čtení hodně vzpomínaly na babičku. A mě tehdy u té trafiky napadlo, že to bude takové moje spojení s dětstvím. Časem jsem si dokonce Vlastu také předplatila a přečtenou mamince předávala. To už jsem měla děti a těšila jsem se na tu chvilku, když ve středu po obědě usnuly a já si ji mohla v klidu přečíst, protože od rána už se na mě smála – vytažená ze schránky. Jenže pak opět přestalo být peněz nazbyt a následovala řada životních kotrmelců jak na mé, tak i na maminčině straně. Vlasta se raději tiše vytratila. Po dlouhých dvaceti letech a spoustě jiných časopisů, které se během té doby objevily, na mě najednou zamrkalo známé jméno z regálu v obchodním domě. Stála jsem tam a usmívala se. Za týden už jsem měla objednané nové předplatné, a když jsem předávala mamince přečtené časopisy, nemusely jsme si k tomu vůbec nic říkat, ale obě jsme věděly, že už je zase dobře. Milí čtenáři, neberte, prosím, tento článek jako ódu na Vlastu. Mohl to být jakýkoliv jiný časopis. Jde o to, co nás spojuje s minulostí, s příjemnými vzpomínkami a lidmi, kteří už tu s námi nejsou. Někdy stačí taková zdánlivá maličkost, abychom se najednou cítili mnohem lépe a těšili se na příjemnou chvilku, která nám dodá energii do dalšího boje s každodenními starostmi.
Mia Kobosilová
Mami, pomoc, už ani Pollyanna nefunguje!
Když tohle uslyším v telefonu, je jediná pomoc – budeme si tak dlouho povídat a tak dlouho se objímat, až oči té které z mých dcer Pollyannu zase uvidí.
Mia Kobosilová
Bílá prodloužená – hořká vzpomínka na celý život
Šaty jako pro princeznu. Když si je oblékla, opravdu se proměnila v tu nejkrásnější princeznu na celém světě. Pyšná maminka chystala dceru na její první velkou společenskou událost. Obě byly plné nadšení a očekávání.
Mia Kobosilová
Milý zloději!
Tedy, abych to oslovení uvedla na pravou míru, zatím milý, protože nevím, který z mých milých přátel jsi právě TY. A to je to nejhorší, protože je teď musím podezřívat úplně všechny.
Mia Kobosilová
Nyklová si nakonec také dala říct
Pane, moje žena má zbytečně vyvinuté vnímání, ona slyší, i když klesá teploměr – vyprávěl kdysi Vladimír Menšík.
Mia Kobosilová
Jak jsem hledal zuby
Jsem sám v hospodě plné lidí. Sedím s kamarády u stolu, a přesto se cítím osamělý. Tak je aspoň pobavím tím, co se mi minulý týden přihodilo. Anebo raději ne, vždyť je to trapné a nechutné. Budou si myslet, že si vymýšlím, protože já bych si to taky myslel, kdyby se to nestalo mně samotnému.
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Do konce měsíce výrazně zúžíme tým, slíbil Bartoš po volebním debaklu Pirátů
Reformy vnitřního fungování a kampaní Pirátské strany je třeba provést do konce příštího měsíce....
Je fajn se o míru bavit, ale shodu na summitu o Ukrajině Pavel neočekává
Švýcarský summit o Ukrajině je podle prezidenta Petra Pavla první možností, jak se na široké...
Jednejme s Ruskem, zaznělo na summitu o Ukrajině. USA hlásí další finanční pomoc
Sledujeme online Zástupci desítek zemí světa se v sobotu sešli v luxusním resortu nad Lucernským jezerem ve...
Francouzi demonstrují proti krajní pravici, která může vyhrát předčasné volby
Statisíce Francouzů v sobotu vyšly do ulic, aby vyjádřily odpor vůči krajní pravici, která by se po...
Realita práce s dětmi: Nikdy neuhádnete, co o svém povolání říká setra Lucia
Dětská sestra a laktační poradkyně Lucia Berešová se pohybuje ve zdravotnictví již 19 let. Přestože se ke studiu střední zdravotnické školy dostala...
- Počet článků 180
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1663x