Zásadně chlapovi nekecejte do toho, co nebo jak má dělat. Zásadně mají vše pod kontrolou a pro to co dělají, má vše nějaký důvod.
Dneska jsem si po dlouhé době uvařila k večeři párky. Vzhledem k tomu, že jsem nemocná, to na velké gastronomické výkony nevidím.
Při té příležitosti jsem si vzpomněla jak si kdysi vařil párky můj tehdejší přítel. Vzal párky, frknul je do hrnce, dal vařit a spolu jsme koukali na na televizi.
Po nějaké době, kdy mi už přišlo, že párky by už měly být uvařený, ale přítel se tehdy nějak netvářil, že by měl stejný pocit jako já, spíš vypadal, že párky už dávno vypustil z hlavy (spíš jsem měla podezření, že spoléhá na to, že vstanu já a donesu mu je pod nos).
Nicméně, ani mně se zrovna nechtělo vstávat a jít do kuchyně. Ale jelikož jsem už odjakživa dobrá duše (že jsem měla v úmyslu mu od jednoho, max. 2 párku odpomoci, na to jsem vážně nepomyslela), tak ve snaze mu to připomenout, povídám: " vaří se ti tam ty párky". Ticho. Buď u něj nastala náhlá hluchota, nebo pod vidinou toho, že mě nadále bude ignorovat, to já psychicky nevydržím, vstanu a půjdu zjistit stav párků já a donesu mu je pod nos. To jsem ovšem neměla v úmyslu.
Tak jsem tedy pokračovala: " Hele, ale já je cejtím, aby ti nepraskly"
On: " Prosím tě, si dejcháš pod nos"
Dál, statečně sedí, po chvílí se zvedá a tady je výsledek.
Přinesl talíř a hrdě mi ho ukazuje. Já mu povídám : " No, pěkně ti praskly. " On mi odpovídá: " Nepraskly. Ty vidíš prasklý párky, já vidím PCO neboli párky centralizované ochrany. Jako správná blondýna, vypadám v tu chvílí stále nechápavě a on mi znova ukazuje párky a polopaticky mi ukazuje, že se párky zkroutily do zmiňovaných písmen. Aha, tak teď už je mi to jasné.
