Lidi v poslední době vyhledávají různé atrakce v podobě adrenalinových zážitků či únikových her a jiné srandy. Nechápu, proč. Stačí si počkat na MHD a o adrenalin a občas o únikovou hru je postaráno taky :-)
Nedávno jsem měla zážitek v MHD. Jela jsem autobusem, který byl narvanej jako prase. Stála jsem vepředu a fakt nebylo k hnutí. Za mnou si stoupnul nějaký týpek, který měl tu svou "haksnu" narvanou v těsný blízkosti té mojí. Takže vepředu jsem na špičku mé boty měla narvanou tyč a vzadu haksnu toho týpka (asi se chtěl seznámit, či co).
Tak jsem mu občas patou bouchla do jeho boty, že mu to třeba dojde a o kousek uhne. No, neuhnul. Tak jsem se otočila, abych zjistila, zda týpek neuhýbá, protože taky nemá kam anebo se rozhodl vyzkoušet, co kdo vydrží. Ale když jsem se ohlédla, tak týpek byl v těžký pohodě opřený o stěnu busu, nohy natažený dopředu. Vrhla jsem na něj hnusný pohled, ale s ním to ani nehlo.
Tak jsem pokrčila rameny a zvedla svoji nohu a stoupla si na tu jeho překážející špičku. K mému překvapení se týpek nenechal rozhodit a ani se nehnul. Skoro mě lákalo zvednout nohu a dupnout, aby si jakože všiml. Ale kluk vypadal celkem mohutně a já svou dávku odvahy pro ten den již vyčerpala.
Jeli jsme v téhlé komické sestavě ještě asi další 2 minuty do další zastávky. Já statečně stála na jeho botě a týpek statečně držel. Na další zastávce naštěstí vystoupil. Nevím, který z nás byl víc překvapenej, jestli já, nebo on. Trochu jsem i čekala odvetu, že mě třeba při výstupu sejme, nebo tak něco, ale nestalo se. Naštěstí pro něj, jsem ten den měla tenisky, na chvíli mě trošku zamrzelo, že jsem neměla zrovna své oblíbené jehly, věřím, že by měl teprve na co vzpomínat :D.
