Odbory, a zejména jejich vrcholní představitelé, opět konají ve věcech které jim nepřísluší.
Vyvaruji se útoků na odboráře jako na nemakačenky a pokusím se vidět věci realisticky.
Tedy základní funkcí odborů je ochrana zaměstnanců. Nic víc, nic méně. Bohužel nyní tuto základní funkci odborářské špičky devalvují z několika důvodů:
- principiálně je možné vést spory o reformy na ekonomické úrovni. Jejich potřebnost uznávají všechny strany, ač ty levicové dosud nekonaly. Každá strana by je logicky realizovala jinak, nicméně opět jde víceméně o spor neoklasického a keynesiánského pojetí ekonomiky. Obojí vykonávají volení zástupci lidu, kteří za tyto činy nesou politickou zodpovědnost. Je naprosto nepřípustné, aby jakékoli sdružení zaměstnanců podněcovalo k nátlakovým akcím pod záštitou své organizace. Lidé do těchto uskupení vstupují kvůli ochraně své osoby v pracovně-právním vztahu a tato uskupení jsou deklarována jako apolitická.
- samozřejmě se projevuje již historické propojení odborového hnutí se sociální demokracií nicméně tady je to trochu složitější. Totiž tu skutečnou práci pro zaměstnance většinou odvádějí lidé na úrovní dílenských vedoucích apod. Jedná se o úrovni odborů odpovídající činnost, jakou jsou rekreační poukazy, vánoční kolekce apod. Často i lidé ze střední úrovně řízení odborů jsou schopni se v rámci firem dohodnout, vědí že když přestřelí zaměstnavatel bude muset propouštět. Nicméně pak nastupuje další, řekl bych nejvíce škodlivá, vrstva oborářů. Jsou to odborářské špičky velkých podniků nebo představitelé zastřešujících organizací jako např. ČMKOS. Tito lidé jsou v odborech skutečně potřeba většinou tak jednou za rok při kolektivním vyjednávání nebo tripartitě. Ti z velkých firem většinou jen čeří vodu, protože i oni vědí jak na tom firma je a co je či není reálné, proto nastaví laťku a sejdou se na kompromisu. Bohužel už většinou nemají ponětí o situaci mezi běžnými pracovníky a stávají se hýčkaným firemním odchovem - viz. oborářské skandály v jedné nejmenované německé automobilce. Totiž toto je přímo ukázkový prostor pro korupci. Nicméně jsou to oni, kteří potřebují body pro své znovuzvolení a atak na stát ("na ty nahoře") je ideální. Když je navíc podpořen vrcholnými představiteli ČMKOS, kteří mají podporu silné levice není pro zviditelnění lepší situace. U ČMKOS je situace obdobná, její představitelé navíc stojí hierarchicky na špici a většinou jsou potřeba pouze při jednáních tripartity. Není divu, že zbytek roku mohou věnovat "mimoškolním" aktivitám (většinou ve formě analýz a tisku barevných plakátů). Myslím, že kdyby na dům konfederace odborových svazů spadl meteorit, pro většinu řadových zaměstnanců se mnoho nezmění.
- se zviditelněním souvisí další bod. Odbory záměrně díky výše popsanému staví na piedestal sociální soudržnosti čssd. Vystupují proti reformám které pokládají za nutné i mezinárodní organizace (např. OECD), ovšem bez nutnosti přednést svůj vlastní postup. Už proto jim toto nepřísluší. Dále je naprosto tristní, že stejně nepranýřovali levici v okamžiku, kdy přes masivní investiční podpory neklesala nezaměstnanost a jako řešení bylo přijato zaměstnávání zahraničních dělníků (kteří svou levnou silou začínají vytlačovat i ty, kteří pracovat chtějí). Dále byli naprosto pasivní i v době, kdy minulá vláda nepracovala právě na výše uvedených reformách. Bylo jasné že je otázka času kdy se začnou projednávat a tehdá mohli logicky předpokládat, že budou případně v daleko lepší vyjednávací pozici
- poměrně závažným problémem je radikalizace společnosti. Z různých prohlášení se vytrhují věci, které se často lživě prezentují. V lidech se vyvolává odpor k jakýmkoli změnám, což může ve finále znamenat vážný makroekonomický problém. Klasické jsou fráze o odchodu do důchodu v 65 letech i pro horníky (bez uvedení, že jde o rok 2030 a náročných pracovních míst se týkat nebude), či o předjímání neúspěchu reformy veřejných financí (bez uvedení problematiky mandatorních výdajů, pramenících právě z neprovedené penzijní reformy
- jejich makroekonomická doporučení jsou logicky opisem levicového vládního programu.
Tedy jak jsem již psal dříve. Odbory chápu jako vyvažující organizace v právním vztahu zaměstnanec-zaměstnavatel. Politická angažovanost jejich špiček vede k vyvolávání irelevantního a pro ekonomiku škodlivého strachu ze změn, které navíc doporučují nezávislé mezinárodní organizace. Kam tato moc vede můžeme názorně sledovat právě nyní např. ve Francii. Pro jejich politickou angažovanost jim navíc mimo jiné nezbývá čas na potřebné a příslušející aktivity jako například podmínky určitých skupin pracovníků (prodavačky v supermarketech, praktiky některých pracovních agentur apod.).
Doufám, že řadoví pracovníci jsou většinou lidé soudní a pokud mají rádi levici dají jí hlas ve volbách. Neměli by se ale stávat hračkou v rukou někoho, komu jde zejména o sovu pozici a na hesla z barevných transparentů si dva dny po demonstraci ani nevzpomene. A co je nejhorší motá se do problémů, ke kterým nemá absolutně žádný mandát a zejména ze kterých mu neplyne žádná zodpovědnost.
