Mnoho lidí oprávněně pobuřuje vylévání mléka, ale i argumenty zemědělců znějí logicky. Kde je tedy problém?
Zpráva o vylévání mléka zní absurdně. Při logické úvaze si člověk řekne že je to nesmysl. Pokud řetězce stlačí ceny příliš způsobí to odliv zemědělců z odvětví a tedy nedostatek mléka a tedy nutnost zvýšit výkupní ceny. Jenže toto je logika tržní, ne tak evropská.
Poblém s mlékem je jedním z důsledků naprosto zvrácené zemědělské politiky EU. Většina lidí ví, že zemědělství je v EU dotováno. Už tohle zní nesmyslně. Lidé se odnaučí kupovat televize, jezdit na dovolené nebo chodit do kina ale neodnaučí se jíst. Tedy zemědělství by mělo být dlouhodobě nejperspektivnějším odvětvím - má zajištěnou dlouhodobou poptávku. Díky tržnímu mechanismu by také neměl být problém s jeho regulací, populace zase nestoupá či neklesá v krátké době nějak dramaticky, tedy by se měla časem vytvoři určitá rovnováha - zjednodušeně řečeno. Nicméně do hry vstupuje EU.
EU někdy v šedesátých letech zavedla takzvanou Společnou zemědělskou politiku. Ta měla za cíl vytvoři potravinovou soběstačnost členských států. To se s úspěchem podařilo, nicméně časem začla být velkým břemenem značná nadprodukce. Vzhledem k používaným nástrojům jako vývozní subvence, dovozní cla z nečlenských zemí a zejména garance odkupu na předem určené množství produkce nebylo divu. Krom nadprodukce docházelo i k neefektivitě (pěstování plodin v nevhodných podmínkách apod.). EU si uvědomila nutnost reforem (pomohla ji také žaloba USA u GATTu - předchůdce WHO - kvůli nemožnosti liberalizovat mezinárodní obchod - viz. vývozní subvence). EU se tedy soustředila na podporu extenzivního zemědělství či ekologické a krajinu nezatěžující produkce. Bohužel neprošla snaha nevázat dotace spojené s produkcí a také subvence a cla zůstaly zachovány.
Výsledkem nyní je, že v EU je v zemědělství trvale vytvářena nadprodukce, která je vzhledem k dotovaným cenám ve světě nekonkurenceschopná. Naprosto logickým krokem by bylo zrušení dotací v zemích EU, ale to by například Francii (která čerpá nejvíce dotací) a spoustě jiných států velmi vadilo (a díky početnosti zemědělců by to bylo také politicky neprůchodné). Bohužel spotřebitel na toto doplácí jednak daněmi (ze kterých jsou placeny členské příspěvky do EU) a jednak platbami na vyšší cenu zemědělské produkce. Krom toho prostředky na přímé platby zemědělcům činí zhruba třetinu rozpočtu EU (v roce 2008 asi 41 mld. EUR).
Kdyby byl trh liberalizován v odvětví zůstanou ti zemědělci, které jej neprovozují kvůli dotacím. Prostě bude zachována tržně efektivní alokace zdrojů - jinými slovy bude chováno a pěstováno to po čem je poptávka a tam kde je to nejvýhodnější. To znamená pokud od mě někdo bude vykupvat mléko za méně peněz buď ho vyvezu a nebo se přeorientuji na jiný segment - ale nebudu ho vylévat, on totiž výkupce nebude moci jít na nesmyslně nízkou cenu a já budu podnikat efektivně za minimální náklady. Velkému růstu cen potravin zabrání tak prostá věc jakou je konkurence. Podniky budou moci vyvážet a konkurovat i mimo EU, ale bude i dováženo proto nebudou moci cenu stanovovat podle svého uvážení, neboť cenu vždy stanovuje trh. Na tomto místě podotýkám, že nejsem proti určitým clům, ale spíše ze států které např. nedodržují kvalitativní kritéria či zaměstnávají děti apod. Mimo jiné, pokud lidé chtějí kupovat nekvalitní a levné produkty bohužel je to jejich svobodná vůle, nicméně s růstem kupní síly obyvatel se tito většinou orientují na kvalitnější a tedy dražší zboží.
Závěrem nemyslím že EU je jako taková špatná. Ale měla by být zejména sdružením volného trhu a ne superstátem (ekonomická úroveň je natolik rozdílná, že nemůže být federací jako např. USA). Chápu společné prostředky jako investice do infrastruktury (pokud vozím zboží přes stát A, který na tom není dobře raději mu zaplatím silnice, než bych jej musel objíždět přes státy B a C) nebo kritéria veřejných rozpočtů (to jediné drželo levici na uzdě), už je ale zbytečné mít společný parlament a další administrativní, byrokratické molochy.
Bohužel veskrze levicově orientované velké státy EU nerady slyší slova o síle trhu, nicméně i ony vidí nutnost reforem. Jenže než by nechali působit přirozené tržní mechanismy raději nejdříve dotují produkci, pak neprodukci a vše samozřejmě přes pořádnou administrativu. Je nutno státy jako Francie nechat stávkovat do úpadku a urychleně dotace zrušit nebo tvrdě omezit. V opačném případě se dostaneme ke stejnému výsledku ale složitější, delší a hlevně mnohem dražší cestou.
