Všem (slušným) lidem

Možná teď můj milý čtenář blogu nad titulkem zaváhá, zde je mu určeno toto krátké zamyšlení...  A o to právě jde. Nad rozhodnutím si musí každý zapřemýšlet sám, vánoce jsou k tomu ideální příležitostí.

Od raného dětství jsem se setkávala s požadavkem svého okolí, abych se ("laskavě") chovala slušně. Jako dítě jsem si neuměla pod pojmem slušnost přesně představit, co se tím míní (a už vůbec jsem nevěděla, co to je "laskavá slušnost").

Slušnost je totiž obecný a poměrně široký pojem, pod který jsou často zahrnovány i požadavky na správné stravování, oblékání, hygienické návyky. Domnívala jsem se tehdy, že stačí slušně pozdravit, za všechno několikrát poděkovat, nepoužívat žádná sprostá slova, mít po ruce vždy čistý kapesník, mýt si ruce při každé příležitosti a odpovídat na otázky celou větou.

Když jsem trochu poporostla, začala jsem hlouběji přemýšlet o definici "slušného člověka". Zejména v období sametové revoluce byla "slušnost" jednotícím prvkem ve společnosti, než se tato začala opět rozpadat do různých typů politických ideologií.

Hledala jsem stále normu, která by slušného člověka definovala. Přemýšlela jsem nad desítkami etických kodexů, které jsem v životě přečetla, o potřebě vytvořit takovou jednotnou normu,  neboť jsem měla pocit, že ji naše standardizační organizace ještě nevytvořily. Dokonce jsem se jednou pokusila návrh takové normy vytvořit.

Když jsem napsala první body této normy, zjistila jsem, že dělám práci, která již dávno udělána byla. Nejedná se sice o normu, kterou by posvětila mezinárodní normalizační organizace ISO, je to ale norma všem dostupná a velice jednoduchá ke čtení: "Desatero přikázání boží". Ve čtvrtém až desátém přikázání je velmi přesně popsáno to, jak by lidé měli žít, aby se mohli nazývat slušnými. Vánoce mohou být časem, kdy můžeme zapřemýšlet o tom, jak tuto normu splňujeme.

Nejedná se jen o pravdomluvnost a o to, že lidé nemají krást. Je tam například i to, že si lidé mají vážit svých rodičů a partnerů.

Je tam ale i důležité přikázání, na které se často zapomíná: "Žij a nech žít". Měli bychom se snažit co nejlépe naplnit vlastní život a nezasahovat příliš do života jiným lidem. Jak často je toto přikázání porušováno! Hleďme si svého života a nesnažme se "dirigovat" život jiným.

A poslední přikázání - to by mělo být zdůrazněno hlavně v našich závistivých krajích: "Přej ostatním lidem věci, které mají a važ si toho, co máš ty..."

Přejme ostatním, co dnes najdou pod vánočními stromy a radujme se z toho, co pod stromečkem rozbalíme sami.

A nezapomeňme, že dle této normy máme i pravidelně odpočívat - i k tomu lze vánoce báječně využít!

Přeji jejich příjemné prožití!