Měla jste se dívat včera na ČT2. V dikumentu Giebelsův experiment bylo vidět jak se chovali sudeťáci před rokem 1938. Kromě toho, ne všichni sudeťáci byli odsunuti, Nemáíme se jim za co omlouvat,

Válku jsem nezažil, nechodil jsem v botách sudeťáků, ani vyhnaných Čechů na začátku války. 

Mám však zajímavý zážitek. Dostal jsem v roce 2007 pracovně na školení do Norimberku. Škovalo mne, když německý kolega nechápal, proč by ve firmě měli hlídat materiál před krádežemi. Nechápal proč by někdo kvůli pár kilům železa, za které by někde ve výkupu dostal pár euro, riskoval zaměstnání s výdělkem v tisících euro. 

Byly Vánoční trhy. Večer jsme s kolegy chtěli posedět. Všechna místa v restauraci kam jsme došli byla obsazena. Procházeli jsme ji, nahlas se s kolegy bavili. Oslovila nás dvojce starších mužů v obleku a s perfektní češtinou. Napřed jsem je považoval za české podnikatele na služebce. Pak z nich vylezlo, že to jsou odsunutí suděťáci někde od Liberce. Povídali jsme si beze zloby celý večer. Je pravda, že válku moc nedošlo. Jen se zajímali co je nového v zemi, kde 50 let nebyli.

Mám také vzdáleného strýce. Za války bojoval v Anglii v RAF, právě proti Němcům. Po válce byl krátký čas v naší armádě. Pak mu začali zavírat kamarády letce. Včas stihl utéct do Anglie. První žena byla angličanka. Po její smrti pak se seznámil a vzal si Němku a žijí spolu šťastně dodnes. Jaká ironie osudu. Muž co bojoval za nás v Anglii. Vlastní národ se mu chtěl odvděčit kriminálem a národ proti kterému bojoval mu dal životní lásku. 

A teď suďte kdo na to máte. Já nikoho nesoudím ... Ale je pravda, že by se o odsunu mělo víc mluvit i psát. Aby i děti věděly. Tohle dlužíme sami sobě.

Je vina a je trest. Generace narozená po válce nemá právo komukoli se omlouvat nebo kohokoli trestat. Podle mne na to měli právo lidé kteří tu válku zažili. Já se Němcům ani nedivím že nás považují za póvl, ptotože vědí že se budeme omlouvat dalších dvacet let. Nemáme totiž to co mají Němci a Poláci. Hrdost. Bude trvat ještě minimálně jedna generace a pak možná tu hrdost že jsme Češi budeme mít. I když za 23 let jsme neudělali ani krůček tak si myslím že spíš dvě generace.

Jedna, nebo dvě generace..To jste velký optimista. Hrdý musí být člověk na něco. A tady to něco prostě není. No a po dvou generacích už to tu bude tak multikulti, že už stejně nebude co řešit.

Dobrý den. Obyčejní lidé v pohraničí na obou stranách se už dávno dohodli: Němci v Česku zdraví Topry ten, Češi v Německu Grís got. Na řadě jsou politici, aby už konečně za vším udělali tlustou čáru. Je skoro sedmdesát let po válce. Prosím.

Měli jsme dobré známé v Německu, hodně let. Pak jednou otec známé s nostalgií vzpomínal, jak dobře se jim žilo v Sudetech a na mně se obrátil s otázkou, co já na to. Já jsem pouze stručně řekla, že pohled mé rodiny na tu dobu je buhužel zkalený tím, že dědeček zemřel v Německu v koncentráku. Čekala bych odpověď v tom smyslu, že je jim to líto. Oni se místo toho urychleně rozloučili a už dvacet let jsme o nich neslyšeli, ani je neviděli. Takže tolik asi k těm omluvám.

Nerad to říkám, ale to do nás vtloukla doba vlády "pravdy a lásky" - stále mít pocit viny a nutnost se omlouvat, podlézavost a také pocit méněcenosti (což dokazují dnes a denně ti, co v diskuzích píší /sami o sobě/ "nojo to je možné jen v Čechách, nojo Češi, to je v Čechách klasika ...").

Také se občas ptám, jestli by si ti co se (nejen) nám nevrátili z lágru či totálního nasazení, přáli abychom tak po válce postupovali.

Ale stálo by za to riziko čekat na dalšího Konráda Ernsta Eduarda Henleina?

Prostě stalo se. Oni si začali a dodneška nemají problém stále řešit komu by se ještě měli omluvit. Měli bychom se poučit od nich a říci: "Ano stalo se, je nám to líto, ale sami dobře víte, co tomu předcházelo. Tím končíme s omluvami, ale vy byste se měli zamyslet, zda jste se opravdu omluvili všem, kterým jste ublížili mnohonásobně více."

Doopravdy se může stát spoustu věcí, tehdy i dnes. Je dobré mít proto doma připraven velký batoh s konzervami, vodou, zápalkami, teplým prádlem a jinými věcmi, které mi pomohou přežít.

Vy na nás něco chystáte?

Moc s omlouvám paní autorko,ale nepochopil jsem zda popisujete imaginární osud české holčičky při záboru Sudet,či židovské holčičky po  záboru Sudet nebo osud nacistické holčičky po prohrané válce,kterou její hajlující rodiče pomohli rozpoutat.

Já myslím, že z pozice té holčičky je to jedno co předcházelo!

"A odkud mám tuto hezkou panenku, maminko?"

"Od jedné holčičky co odjela s maminkou a tatínkem do Polska. Tam už  ji nebude potřebovat."

Až se třeba z Polska vrátíš, tak ti Češí dají německou národnost a půjdeš do odsunu s Němci a to jenom proto, že máme majetek. I kdyby si dostala českou národnost, tak ti žádný majetek češi nedají. počítej s tím, že náš byt zpátky nedostaneš, tam bude nějaká česká rodina.