Žil byl jednou jeden chudý rybář, který všechny ryby, které vylovil, dodával do restaurací a jídelen jednoho slavného státního podniku...
S tímto podnikem měl tichou dohodu, že bude jediným dodavatelem rybek pod podmínkou, že v případě vylovení zlaté rybky, bude tato odevzdána přímo řediteli výše zmíněného podniku.
Kdykoliv se rybářovi podařilo zlatou rybku vylovit a ona ho - jak jinak - začala přemlouvat, aby ji pustil na svobodu, že mu splní tři přání, strčil ji rybář poslušně do kýblu a odevzdal ji na vrátnici rajského podniku s pozdravem pro soudruha ředitele.
Rybář byl v chytání zlatých rybek úspěšný, a tak se v akváriu v ředitelně shromáždilo obrovské hejno kouzelných rybiček, jejichž jedinou touhou bylo vrátit se zpátky na svobodu.
Soudruh ředitel byl, ač se o rybě říká, že pořád mlčí, celý den přemlouván zlatými rybkami, aby je osvobodil, a rybky slibovaly, že splní soudruhu řediteli každé jeho přání. Ředitel byl však chytrý a všechny rybičky si schovával. A protože toužil po moci a vládnutí, čekal jen na vhodný okamžik, kdy bude moci začít uskutečňovat své plány ve spolupráci se zlatými rybkami.
Soudruh ředitel se skutečně dostal za pomoci jednoho splněného přání do nejvyšší politiky a začal vytahovat jednu rybičku po druhé. A protože ty toužily po svobodě, plnily mu všechna jeho neskutečná přání. Zde je vysvětlení, proč se na naší politické scéně někdy dějou věci téměř neskutečné a nepochopitelné.
Jen ty poslední rybky v akvárku se na bývalého soudruha ředitele nějak domluvily - nakonec - po těch letech v pracovně leccos pochopily a odmítaly plnit další přání.
"Rybičky, dám vám svobodu, když budu premiérem," škemral bývalý ředitel a škrabal prstem na sklo akvárka.
"Víš co, nech si ty svoje nabídky. Žádnej handl nebude. Však my už to tady v tom akvárku nějak dožijem. Nějakou tu drobotu si v písku narýpem... Ale co by bylo s těmi lidmi venku, kdybychom tvé přání splnili... "
Fotografie k článku byly náhodně staženy z internetu, jsou pouze ilustrační a s článkem nijak nesouvisejí.
