Ještě nemáte vybraný dárek k vánocům pro své starší a staré rodiče? Kupte jim mobil. Už jste jim ho nabízeli a oni ho odmítli? Bojíte se, že vás s ním vyhodí? Že mají pevnou linku, na kterou jsou zvyklí, a nic jiného ke komunikaci se světem nepotřebují? Mohou si z ní zavolat pomoc stejně jako z mobilu? Třeba je lépe přesvědčíte, když jim vysvětlíte, jak se posílají SMSky a že to mohou být někdy také jejich SOSky...
Žila byla jedna stařenka na kraji městečka v malém domečku s rezavým kocourem Mikešem. Duševně byla velmi čiperná, ale na nohy už moc nemohla. Žila ve svém bytečku, kam za ní občas dojížděla její dcera, aby jí přivezla nákup a pomohla s tím, co již babička sama nezvládla. Babička měla do chaloupky zavedenu pevnou telefonní linku, aby mohla zavolat pomoc, kdykoliv něco potřebovala. Na stole měla napsána všechna nejdůležitější čísla na své příbuzné, na lékaře i čísla tísňového volání. Mobil babička zcela zásadně odmítala jako zbytečný krám, se kterým by se stejně nenaučila zacházet.
Jednou se babička probudila a krk měla celý zateklý. Hlava jí třeštila a chvěla se zimou. Chtěla zavolat na svého kocoura Mikeše, ale z jejích úst nevyšel ani hlásek. V babičce hrčelo jak ve starých hodinách a nepomohlo ani odkašlání a horký lipový čaj s medem. Babička potřebovala zavolat pomoc.
Vytočila číslo své dcery a ze sluchátka se ozývalo: "Haló, haló, kdo volá, já vás neslyším? Po chvíli naléhání, aby se volající ozval, dcera zavěsila. Myslela si, že je to zas nějaký vtipálek. Babiččino šeptání neměla šanci uslyšet. Tato scénka se ještě jednou zopakovala, ale babička zase nebyla schopná říct do telefonu jediné slovo.
"Co já si jen počnu," zoufala si babička, " nikam nedojdu, nikam se nedovolám... Jak mě tady najdou? Babička si ale dobře pamatovala, že tu nemoc hlasivek (laringitidu) již jednou měla před několik lety, to ještě žil dědeček, a doktor jí na to tehdy napsal penicilin, který jí rychle pomohl. Babička vysypala obrovskou krabici s léky na kanape a hledala ve velkém množství zbytků různých léků, protože nikdy nic nevyhodila. Velmi se zaradovala, když objevila již napůl využívanou krabičku penicilinu. Spolkla rychle dvě tabletky a po čtyřech hodinách zas a pak zas.
Druhý den ráno babička zavolala na svého Mikeše, který líně otočil hlavu, protože konečně uslyšel své jméno. Babička byla ráda, že už může alespoň trochu promluvit. Vytočila číslo na svou dceru a zachraptěla jí, co se stalo, aby k ní přijela, že potřebuje odvézt k panu doktorovi.
A jaké je z toho děti poučení?: Naučte své staříky posílat SMSky z mobilu, může se jim to někdy sakra hodit. Ne každý příběh skončí tak dobře, jako tento.
Ale pevnou linku ať si raději nechají taky. Až si někam mobil založí a nebudou ho moc najít, můžou si na něj z pevné linky zavolat :-)
PS. Autorka se dušuje, že není placena žádným poskytovatelem mobilní telefonní sítě...
