Pokračování...

Jinak bych chtěl dodat snad jen toto:

Žiju proto abych jezdil, jezdím proto abych žil.

Michal

Já věděl moc dobře proč jsem ti to zatajil...

Od chvíle co mi nohy dosáhly na stupačky jsem jezdil na „fichtlovi“

Nejdříve jen ke kolejím a pak i dál s řidičákem v kapse! Není se čemu

divit, vyrostl jsem a  pořídil si stejnou

hračku! Ano o malinko větší:) Prosím o změnu té strašné fotky. Použij raději

jednu z těchto http://www.volny.cz/klokos/index.htm

rodičům je třeba vykázat jasné meze

své matce zásadně neoznamuji, co a jak dělám, nebo že nedejbože někam jedu (autem, vlakem nebo letadlem), protože by vyžadovala, abych jí po příjezdu zavolala nebo poslala e-mail. jelikož by stejně nebyla schopna mi nějak pomoci, kdybych náhodou "dobře nedorazila", jedná se o jasné pruzení a citové vydírání, protože očekává, že po příjezdu se okamžitě budu shánět po telefonu nebo připojení na e-mail, abych s ní komunikovala, namísto abych se věnovala účelu cesty. proto zásadně odpovídám "nezavolám, kdyby se se mnou něco stalo, časem se to nějak dozvíš". pokud bych v tomto bodě povolila, pruzení by se stupňnovalo, tj., očekávala by, že zavolám každý den, potom každou hodinu atd., protože ona má přece o mě strach, a tím pádem je jí vše dovoleno.

Re: rodičům je třeba vykázat jasné meze

Matka prudí? Je vidět jaká jseš hovado,styď se!!

Ale to je zcela normální...

Re: Ale to je zcela normální...

že se matky bojí o děti a je proto normální, že jim děti od určitého věku určité obavy vzbuzující věci neříkají. Díky tomu jsou klidné jak matky (neví), tak děti (nikdo do nich nehučí, jak je to nebezpečné). Pravda, jezdit dnes na motorce u nás asi opravdu znamená něco jako snadno vyhratelný poukaz v loterii k cestě na věčnost...

Rada a varování

Jestli se autorka chce bát, protože jinak by si připadala jako špatná matka, nebo jestli si nedokáže poručit, tak ať se bojí.

Důrazně jí ale doporučuju, aby svoje obavy držela maximálně na uzdě.

Mám bohaté zkušenosti s takovou matkou, která mně svými přehnanými obavami desítky let doslova týrala. Aniž bych jezdil na motorce, lezl na Nanga Parbat nebo se potápěl za žraloky.

Stokrát si můžete říkat, že je to přitrozená mateřská reakce, že je to důkaz lásky, že to chápete.

Nakonec je hlavním pocitem z takové posedlosti neustálá pruda. Pozor na ni. Nevím, jestli k obsesi máte nakročeno, nebo jestli to spíš jenom tak barvitě líčíte, ale nespoléhejte na to, že vaše přehnaná starostlivost bude coby výraz mateřské lásky chápaná s porozuměním. Možná ano, ale jakmile překročíte rozumnou mez (a tu ve své potenciální posedlosti nejspíš nerozeznáte), riskujete, že budete skutečně obtěžovat. Prudit. A nic tím nezískáte.

Re: Rada a varování

bohuzel, moje mama je to same. mluvit se s ni nedalo, porad dokolecka mlela sve o strachu a o tom jaky je to projev lasky, koncic vyhrozovanim: pockej az budes mit svoje deti, tak uvidis. Takze jako dite jsem si myslela ze jsem ja ta spatna, protoze uz jen ma existence ji ublizovala....

Je to smutný, ale ač má osobní zkušenost,

nevím, co bych vám poradil. Moje máma taky umírala strachy. Když jsem se málem zabil, ještě mě to nepustilo. Až když jsem to položil podruhé, tak jsem toho nechal. Taky mi to došlo, že to vzrušení za to riziko nestojí. A dneska nechápu ty paka, co jim to ještě nedošlo. A to jsou mnohdy neporovnatelně starší než já. NO měl jsem štěstí, ale zakazovat mi to nemohli. Asi bych se k tomu nepostavil moc dobře, nevím.

Perfektní článek

Paní Evo, úplně stoprocentně Vám rozumím, ačkoliv jsem muž, prožívám podobné pocity ve vztahu ke svému synovi. Vím, co je to mít starost o dítě, zvlášť když vidím, že věci, před nimiž ho varuji, se opravdu stávají. Taky jsem nejradši a oddechnu si, když je v pořádku doma.

Re: Perfektní článek

Jo stávají si a jede to úplně snadno. Taky jsem žil v přesvědčení, že jsem lepší řidič než ti, co se zabijou. Nejsem. Stalo se mi úplně to samý co tomu bubeníkovi od CHinaski. Stejná situace. Já jsem přežil a dokonce mi nic není. Krásný klepnutí přes prsty. Řekněte synovi, že mu vzkazuju, ať toho nechá dokud je čas. Nemusí dostat příležitost si to rozmyslet, tak jako já. Na světě je moc věcí, který stojí za to vidět a dělat a nejsou tak extrémně nebezpečný.

s brachou

mame velmi uzkostlivou maminku. Cely zivot jsem trpela tim ze to co delam ublizuje mym rodicum. Mama to bohuzel prehanela p rotoze si nepamatuju temer nic jineho nez kde jsi co delas, neco se ti stane, muze te srazit auto, muze te nekdo znasilnit, prepadnout, nekam zatahnout..... Doma neusnula dokud jsme nebyli doma... co je moc, to je prilis, a Vaseho syna naprosto chapu ze Vam nic nerekl.

Pěkné,

supr závěr!

Mila pani Evo,

uplne Vas chapu, a silim stejne, kdyz cestuji me deti, a to jezdi auty - ale na dalnicich plnych kamionu.. Hodne stesti a pevne nervy! Pavlina