Pro některé rodiče je čas prázdnin stresujícím obdobím. Jejich dovolená zdaleka nestačí pokrýt devět týdnů volna, které děti v letních měsících mají. Nejedna vráska na rodičovském čele, diář s termíny, kdy mají hlídání pro své děti, i s termíny označenými červeným vykřičníkem, kdy se o děti nemá kdo postarat.
"Příští týden budeš chodit se mnou do práce, "oznámí dnes nejedna máma svému dítě, kterému začínají prázdniny nebo kterému přes prázdniny zavřeli školku. Pro děti to někdy bývá zajímavá změna, ale takové trávení prázdninového času většinou neprospěje ani dětem ani rodičům, kteří mají o takové dítě při své práci pečovat.
Kdo nemá dostatek financí na zaplacení letních dětských pobytů (a těch rodin není málo), kdo má k dispozici pouze takovou dovolenou, která mu náleží dle zákonů, musí řešit tento ožahavý problém. Občas vypomohou babičky, občas si vypomůžou přátelé i příbuzní navzájem. Někteří rodiče se s dítětem střídají na dovolené, takové řešení ale není pro rodinu dobré. Vůbec nejhorším řešením ale je poslat dítě s klíčem a mobilem na krku ven na ulici. Při vzpomínce na malého Jakuba i další důvěřivé děti mi zamrazí.
Větší děti se již zabaví samy, i když to není příliš bezpečné. Ty menší pak občas potkáváme s maminkami na jejich pracovištích, pokud to zaměstnavatel toleruje. Někdy je to pro zaměstnavatele jednodušší řešení, než shánět za pracovnici náhradu.
Když jsem ještě pečovala o malé děti, snila jsem si o společnosti, jejíž největším bohatstvím by byly její děti. Péče o jejich výchovu, vzdělání, zdraví a správný růst by byla prioritou, protože v říši živočichů, do které také patříme, to tak většinou bývá. V takovém státě by každá maminka (nebo tatínek) měli nárok na tolik volna, kolik volna má jejich malé dítě. Vím, je to naivní představa, kterou nelze splnit. Přesto se mi ta představa líbí.
Vládnoucí strana dnes deklaruje, že jejím cílem je vytvořit vhodné prostředí pro rodiny s možností co nejlépe sladit profesní dráhu s rodičovstvím. Chtějí se snažit rozšířit nabídku prorodinných služeb, které by lépe sladily pracovní a rodinný život. Což takhle přidat maminkám pečujícím o dítě do deseti let alespoň jeden týden dovolené? Vím, že by to někdo zneužíval, ale toto opatření by mířilo k většině těch maminek, které by ten týden rády věnovaly svému malému dítěti.
A tak se ptám:"Kolik dětí asi půjde první prázdninové pondělí ráno s rodiči do práce? A v kolika rodinách se řeší otázka: Kam s tím harantem?..."
