Bylo nebo spíše nebylo - toaletního papíru v naší zemi

"Babi, vyprávěj, jak jsi stála v tý frontě na toaleťák...", škemraly děti. "Však jste to už slyšely desetkrát!", bránila se babička. "Babííí, prosím..."

Bylo, nebylo v dávných dobách v jedné malé zemičce uprostřed Evropy. Lidé zde snadno podléhali návykovým látkám, jako je například pivo, becherovka, tlačenka, nebo třeba toaletní papír.

Byly, nebyly doby, kdy bylo sice dostatek piva, becherovky nebo tlačenky, ale na toaletní papír se v menších městech vypisoval pořadník. Ve větších městech, kde by podobná evidence objednávek vzhledem k anonymitě jejich obyvatel dělala problémy, se na toaletní papír stály fronty.

Jednou za měsíc chodilo do papírnictví, kde se dříve toaletní papír prodával, zboží, které obsahovalo i dodávku čerstvě vyrobeného toaletního papíru přímo z papírny Větřní.

V den, kdy nákladní auto zastavilo u dveří papírnictví a závozník složil několik balíků toaletního papíru, se před obchodem začali řadit ukáznění občané, aby si vystáli frontu na to, na čem byli tolik závislí a bez čeho se neodvratně dostavoval absťák.

xxx

"Víte děti, co je to absťák?", zeptala se babička.  "Jasně babi!", odpověděly děti.

xxx

Když paní prodavačka přebrala zboží a odškrtala dodací listy, byla již před prodejnou fronta několik desítek metrů.

Paní (nebo spíš soudružka) prodavačka by byla ráda nenápadně schovala několik roliček papíru pod pult pro sebe a své známé, ale obávala se netrpělivých zákazníků před obchodem, tak raději odemkla dveře svého krámku a vyšla na chodník:

"Budeme dávat dvě roličky papíru na hlavu", oznámila prodavačka davu, který nesouhlasně zašuměl.

"Je vás tady moc a musím vás nějak rozdělit", řekla prodavačka a vpustila frontu do prodejny.

Stála tam tehdy jedna maminka, v kočárku značky Liberta měla úplně malé miminko a za ruku držela asi čtyřletého kluka. Když na ni přišla řada, položila prodavačka na stůl čtyři roličky papíru a čekala, až mladá maminka zaplatí.

" Ale my tady čekáme hodinu všichni tři!", bránila se maminka, která mezitím vzala svého kojence do náruče, protože se již dožadoval potravy, a vedle stojící chlapec ukazoval na každé ruce tři prsty.

"Ale miminko přece žádný papír nepotřebuje, má přece plenku", řekla prodavačka a fronta souhlasně přikyvovala: "Ano, my chceme také dostat své ruličky!"

Mamince malých dětí právě došla trpělivost: " Ale vy jste zcela jasně řekla, že budete dávat dvě ruličky papíru na hlavu, ne na prdel. Co vidíte? Tři hlavy! Tak mi dejte šest ruliček papíru nebo si na vás budu stěžovat", řekla maminka rozhodně, podpořena pláčem svých hladových dětí.

No, jako v každé pohádce, i v této to dobře dopadlo. Fronta se začala bát, že mladá maminka má známé "kdovíkde na hradě u pana krále", a přestala protestovat. Maminka rychle naložila zásobu toaletního papíru na nákladní prostor pod kočárkem, který byl dobře  přizpůsoben ke svážení zásob nedostatkového zboží, a s pocitem spokojenosti, že vyhrála svůj boj pro dobro rodiny, vyjela z prodejny.

xxx

"Ale babí, ty jsi říkala, že to tak dřív doopravdy bylo, že si to ještě pamatuješ".

"Jojo, pamatuju, ale to už je tak dávno..."

"Ale babi, jak jste to vůbec mohli vydržet takhle žít? Cožpak bylo tak těžké vyrobit dostatek toaletního papíru pro všechny, pro všechny dle jejich potřeb?"

"Ale to není tak jednoduché jako v pohádce - nečekejte, že mávnete kouzelným proutkem a všude bude všeho dostatek pro všechny.

  A jak jsme to mohli vydržet? Smáli jsme se tomu, vymýšleli vtipy - asi jako v té pohádce o chudých lidech, kteří měli v chatrči spoustu dětí a ze všeho si dělali legraci, protože jim nic jiného nezbývalo.  Lidi si prostě nějak pomohli, když bylo nejhůř, třeba si nastříhali noviny."

"No fuj, babi. Tak já už teď vím, proč ty máš na záchodě vždycky v zásobě nejméně dva balíky toaletního papíru..."

Veselého Silvestra přeji!