Tak jsme se dozvěděli, jak to chodí na jednom českém ministerstvu: oslavuje se přímo na pracovišti, paří se klidně do půlnoci. No, nakonec nás daňové poplatníky to vyjde levněji, než kdyby oslava proběhla někde v "Alcrónu".
Nechci teď ve svém článku psát o člověku, který za to jako ministr a šéf resortu odpovídá. Komentářů k chování pana ministra je plný internet. Konstatuji jen, že na zatloukání byl asi dobře proškolen.
Chci se zamyslet nad těmi lidmi, váženými kolegy pana ministra a oslavujícími, kteří přece nemohli (podobně jako on) nevědět, co se venku v Praze děje. Vždyť ty zprávy letěly celým světem, já sama jsem dostala několik zpráv, kamarádi volali, kde jsem.
Ano, byla jsem ve čtvrtek 21. 12. kolem čtvrté hodiny odpoledne v centru Prahy a vím, jak to tam vypadalo. Já jsem se o té hrůze dozvěděla v tramvaji číslo 20, když jsme uvízli na dlouhé minuty v Karmelitské ulici. Kolem lítaly sanitky, policejní vozy. Pozorovala jsem lidi kolem sebe, jak hned komunikovali, telefonovali, psali, sledovali internet, vzájemně si informace sdělovali... Nevěřím, že se na vánoční večírek ministerstva tato zpráva nedostala. Nevěřím, že nikdo z těch oslavujících ministerských úředníků nesledoval mobil, nic nevěděl... Snad jenom v případě, že by v prostorách, kde se večírek konal, nebyl signál ani jednoho operátora. Pak by se tomu dalo uvěřit...
Mé první pocity, když jsem se o mrtvých lidech na filosofické fakultě dozvěděla, byly: zděšení, hrůza, bolest, neuvěřitelný smutek a zcela jasný závěr, že pro mě vánoce v roce 2023 právě skončily. Věděla jsem, že všechny následující dny i týdny budou provázeny smutkem a nebudou radostné.
Nechme teď stranou pana ministra... Ale cožpak se na té oslavě nenašel nikdo, kdo by řekl: "Lidi, končíme s večírkováním, v tomhle se přece vánoce slavit nedají!?" Cožpak jen pan ministr může říct: "Končíme?" Cožpak se tam nenašel nějaký jiný ČLOVĚK, který by řekl: "Už netancujme, prosím..."?
