Tři vrstvy duše

Když jsme malí, povídají nám pohádky. Jenomže všechny pohádky končí v okamžiku, kdy začíná život. Tohle nám nikdo neřekne. Nepočítáme s tím.

A tak si někteří myslíme, že potkáme jednoho člověka, se kterým prožijeme Absolutní Všechno. Takový Wash&Go. Vše v jednom balení.

Něžný milenec, laskavý přítel, kamarád, co má pochopení, když není navařeno, hodný manžel a milující táta našich dětí. Stále navnaděná milenka (nejlépe v balení původním), chápavá manželka, prima kamarádka, s kterou se dá jít na ples i na pivo. Myslím, že muži víc tuší, že se jedná prakticky o UFO, takže se jim role podstatně lépe a přirozeně rozdělují na více žen. Ženy naopak dupou nožkou a UFO od osudu vyžadují.

Vždy znovu a znovu se vrháme do různých dobrodružství, a čekáme, že to opravdu už je ON. S úžasnou vytrvalostí stavíme stále dokola vzdušné zámky a posazujeme glorioly na hlavy nic netušících „obětí“ .

A přitom je skoro nemožné, že se najdou dva lidi, kteří jsou schopni vše v jednom balení zvládnout, a kteří jsou tu právě pro nás. S vysokou pravděpodobností naše druhá půlka loví ryby za polárním kruhem nebo jí na rovníku padají banány na hlavu.

Občas rezignujeme. Někdy je nám smutno. Ale nikdy to nevzdáme.

*

 Tři vrstvy duše: Racio (vědomí), Libido (podvědomí), Naděje.

Libido nutí člověka k neuvěřitelným věcem, které mu Racio dlouho nemůže odpustit, a fakt se zlobí. Naděje je nespodnější vrstvou duše a vynořuje se tehdy, když Libido vítězí. Je velice éterické a obvykle není vidět. Je naší nejzáludnější a nejdůležitější součástí. Díky němu můžeme snad být i nesmrtelní. Díky němu možná právě vybíhá z brazilského pralesa domorodec a něco ho táhne přímo do srdce Evropy.