Kousek z knížky o životě jednoho brněnského malíře, který se nestal slavným, protože ...
Šťastný a veselý
Vánoce mám moc rád, jsem totiž rak a to jsou rodinné typy, což jsem v podstatě i já. Jenom ty jedny se nám tak trošku zvrtly. Teda Iva to tvrdí, mě to přišlo docela komické a tak nějak ze života. Bylo to tak, že jako obvykle jsme před vánocemi neměli žádné peníze. Týden před vypuknutím celé té nádhery jsem tedy usoudil, že to chce pomalu nějakého kupce na obrázky, a tak jsem obvolal pár kamarádů. Všichni kývali hlavou, že jo, že určitě, že se tenhle týden staví a něco si vezmou…
Jenže jim do toho furt něco lezlo, a tak se stalo, že jsme v pátek večer 23.12. roku XY nejenže neměli žádné dárky, ale neměli ani stromek, ani kapra, ani zeleninu na polívku ani svíčky ani nic. A ke všemu jsme měli pekelnou depresi a v lednici jedno pivo. Tomík byl naštěstí malinkej, takže depresi neměl.
No a v sobotu na Štědrý den dopoledne se u nás dveře netrhly a najednou jsme měli mnoho tisíců na všechny ty věci kolem vánoc, jenže problém byl trošku v čase. Ale zvládli jsme to. Iva vyškemrala v květinářství na ulici nějakej pokroucenej stromek, splašila na neznámém místě jakési dary a jala se uklízet, protože v té depresi nešlo ani to. Já vyfasoval Tomíka a vyrazili jsme nakoupit kapra a brambory a zeleninu a něco dobrýho k pití . Pak jsme se oddrožkovali domů a přiletěl Ježíšek a už bylo všechno tak, jak má být.
Pravda, Ivuška se mi zdála nějaká podrážděná, ale nakonec jsme to u toho dobrýho jídla a pití rozdejchali.
Jinak mám ale vánoce moc rád. A ty následující už byly docela v pohodě, moje poslední dokonce královské. A taky jsem nikdy neudělal to, že bych se třeba někde na Štědrej den kousl s kamarádama (na pravidelné akci zvané Tekutý kapřík by byla sakra příležitost) a přišel třeba nalitej nebo vůbec ne. Na Štědrej den má být zkrátka každej doma, dokonce i umělec.
