Píšu Ti po dlouhatánské době, kterou jsem prožila v Šoku. Naštěstí jsem hezká blondýnka. Protože kdybych byla ošklivá, vychrtlá bruneta, tak tam trčím v hnilobě a špíně dodnes. Ale popořádku.
Limuzína (ano, takhle se to správně píše, říkala mi Blanka) se rovnou z aleje vřítila do vrat jakési Ba Rabizny. Le Brita na mě pohlédl liščím okem, které se mi vůbec nelíbilo. Poté prohlásil „Otevři se.“ Poněkud jsem se vyděsila, ale ukázalo se, že mluvil k limuzíně, nikoli ke mně.
Dveře auta se neslyšně otevřely. Seděla jsem dál v tiché naději, že se jedná pouze o zastávku, po které budeme pokračovat dál na Le Britovu jinou nemovitost.
„Tak drahá, jsme na místě. Uvidíte ten nejkrásnější koutek naší země,“ pravil tajuplně.
Tak jsem Ti, deníčku, na chvilku zadoufala, že je to jen krycí manévr, kolem bude anglický trávník, tenisové kurty a vevnitř třeba všecko ze zlata. Čímžto Ce Le Brita v mých očích opět stoupl. S novou nadějí jsem si přepudrovala nos a vylezla ven.
Rozhlédla jsem se kolem sebe. Asi pět metrů ode mě stál velký Tur a valil na mě oči. Vedle něj se válel Tur malý. V rohu obrovského dvora pobíhalo úplně volně prase. Kroužilo kolem tlustého ptáka s malou hlavou, který byl Le Britovi nápadně podobný. Přímo u nohy se mi popelily asi tři slepice. Zbytek opeřenců obýval volně dvůr, a jak jsem ještě netušila, i samotnou Ba Rabiznu. Všude bylo bahno, trsy trávy a páchla zde nějaká strašná věc. Můj aristokratický nos byl naprosto Per Plex.
Pozn. Že by zde tlely mrtvoly Ce Le Britových milenek jsem zavrhla, příkaz „Vyhoďte ji z okna ven“ zřejmě patřil některému obyvateli dvorku. Navíc bych chtěla vidět tu dívku, která by zde s Ce Le Britou dobrovolně pobývala více než den.
Ce Le Brita se zhluboka nadýchl toho smradu a zvolal: „To je nádhera!“ Poté mi galantně nastavil rámě a začali jsme se brodit směsí bahna, prachu a zvířecího trusu k oprýskaným dveřím Ba Rabizny.
Mé statečné srdce stále doufalo, že se stane zázrak (já totiž na Boha věřím, zejména na Andělíčka, co ochraňuje nevinné dívky), a uvnitř bude Poklad nebo tak něco.
No, co Ti mám povídat, deníčku, nebylo tam nic, co by stálo za pozornost mladé dívky. Prošli jsme temnou chodbou, za kterou se otevřela místnost s dřevěným stolem, židlemi a kamny. Na stole ležel pecen chleba, hrouda másla a džbán s něčím. Mezi tím se procházela kvokající slepice. U kamen stál muž, který byl nápadně podobný Turům venku (budu mu říkat Turek, jo). A valil na mě úplně stejně oči.
Ce Le Brita sebou plácnul do židle.
„Drahá slečno 90-60-90, jak Vám mám říkat?“, pravil poté. „Mě můžete oslovovat Mistře nebo Karle. Zatím bych však raději zůstal u vykání.“
Načež jsem preventivně omdlela, ale jak už víš, jenom naoko. Ladně jsme se sesunula na svoji polární hyenu a poslouchala hovor, který začínal záhadnými Le Britovými slovy: „Mě už z té buchty hrabe. I Klotylda má vyšší I kvé.“
Pozn. Kdo je Klotylda dosud nevím, ani jakou buchtu měl Le Brita na mysli. I kvé bude asi nějaká výšková míra.
Dále ovšem z hovoru Le Brity s Turkem vyplynuly hrůzné skutečnosti:
Ce Le Brita je nebezpečný Eko Terorista.
Pozn. Jsem Ti, deníčku, ani nevěděla, že něco takového existuje. Každý terorista se pozná přeci podle toho, že má dlouhé kníry nebo fousy, na hlavě šátek a je to Muslim. Ce Le Brita měl bradu holou, na hlavě převážně pleš a byl to navíc Militantní A-Teista, jak mi později přiznal. To ti je taková skupina lidí, co vůbec nevěří na Boha. A perou se s těmi, co na Boha věří. A ti se zase perou s dalšími, co věří na jiného Boha. A tak se pořád všichni perou a jsou rádi, když se jim podaří zabít nebo konsternovat co nejvíc nevěřících psů (což jsou ti, kdo věří na Něco jiného nebo na Nic).
Chápeš to, deníčku? Já teda ne.
A už vůbec nechápu, jak může mít někdo tolik peněz, limuzínu a být tak slavný jako Ce Le Brita, a bydlet přitom v takové Ba Rabizně. To je ošklivá past na hezké dívky, jako jsem já.
A ke všemu se nejmenuje Ce Le Brita, ale Karel … jak dál Ti fakt nemůžu svěřit, byli bychom v nebezpečí. A Ce vůbec není šlechtický titul, u Le to nemám ověřeno. Každopádně jsem byla krutě oklamána a zneužita. Úplně jako jedna naše zpěvačka, shodou okolností taky blondýnka. Ale ta není prozíravá, protože ji někdo zneužívá prakticky pořád.
