Byl si jistý. Nějak si to holka zařídit musela. "Neboj, Ty jsi táta!" ... Z Pohádky drama, sorry tati...
Lomcoval s ním vztek a nejistota. 'Jak já jí to jenom řeknu?' Věděl, jak moc touží po miminku. A tak tu informaci odkládal. 'Nejdřív se s tím musím smířit já' uklidňoval se týdny, potom měsíce. 'Neplodný' to slovo ho pronásledovalo.
O to větší šok ho čekal, když mu jeho milovaná oznámila tu radostnou novinku. "Miloši, konečně jsme se dočkali! Přiletí k nám čáp!" Vyrazilo mu to dech "Ale Kristýnko..." začal opatrně. "Co je, Ty nemáš radost?!" Bleskla po něm trochu naštvaným pohledem. "A to víš, že mám" vzal jí do náruče a políbil do vlasů. V hlavě mu šrotovalo.
Dalších pár týdnů jejich vztah jenom vzkvétal. 'Pitomý doktoři' usmíval se pod vousy, 'zázraky se přece jen dějí.' Jednoho dne ale vstával v horečce a Kristýnka byť těhotná, musela ho odvézt k lékaři. "Vidíte pane doktore, přece jen se to podařilo!" halasil na odchodu. Doktor sjel Kristýnku pohledem a zatáhl Miloše zpět do ordinace.
A bylo po pohádce. Miloš ani necekl, ale už nepochyboval. Byl si jistý. Jistý a tak se jednoho večera zeptal, jestli ten pták, co má přiletět nebude spíš kukačka. Kristýnka ho několik dnů utěšovala, nakonec se nechal uchlácholit. 'Nějak si to holka zařídit musela' oznámilo mu zrcadlo 'když nejsi pořádný chlap'.
Žili spolu dál, před porodem se začínal na prcka dokonce těšit. Když se pár dnů před termínem vracel domů s taškami plnými nákupu a dřív, aby stačil uvařit večeři už ve dveřích slyšel "Neboj, Ty jsi táta!" Zarazil se. "A jak..." a zmlkl. Ta věta mu nepatřila, byla do telefonu "ne vydrž, ještě toho starého vola musíme papírově udělat otcem" švitořila do telefonu "alimenty přece!". Miloš se opíral o futro, dělalo se mu zle. Už jen z dálky k němu doléhalo, že švitoření se proměnilo v hádku a pak v pláč. Musel ven, potichu za sebou zavřel dveře.
Lída ho našla, když se úplně namol chystal umrznout na chodníku. Neplivla na něj jako ostatní, ale zavolala mu záchranku. Ráno si na něj počkala před záchytkou. Původně ho chtěla přesvědčovat k léčbě, ale rychle zjistila, že Miloš nepotřebuje léčit závislost, ale zlomené srdce. A to jí šlo dobře. Pohodová ženská, co nechce děti. Netrvalo dlouho, sotva pár měsíců a Miloš místo plánované svatby poslal Kristýnku do háje. Neměl ale srdce z kamene a tak ji nechal bydlet u sebe i s tím kukaččím mládětem. Když jednoho dne zmizela, vlastně se mu ulevilo. I přes to, že Lída už taky byla dávno pryč.
"Ty už nejsi můj syn!" vmetla Milošovi jeho maminka, když se znenadání objevila a balila pár posledních věcí po Kristýnce. „Už mě nikdy, rozumíš, nikdy, nekontaktuj. Máš štěstí, že se toho nedožil táta, ten by tě tady na místě zabil" nechala ho stát s otevřenou pusou, nic vysvětlit jí nemohl. K vysvětlování nebyl prostor, nepustila ho k sobě.
Marně se snažil mamince volat, marně za ní několikrát jel. Neuvěřila mu. A tak když ho Lída podruhé zachránila před zmrznutím i přes to, že s ním dávno nechtěla nic mít, ani jí nebyl vděčný. Alkohol byl jediný společník. Alkohol byl věrný kamarád, co nakonec zajistil, aby se Miloš nedožil úplného vydědění. Napotřetí se mu to umrznutí naštěstí povedlo.
Článek je inspirován a částečně citován (se souhlasem autora) odsud: https://janprazak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=692314 Z pohádky drama, sorry tati...
