Zvolila jste hodně zajímavý pohled z druhé strany. Krásně jste na tomto příkladu ukázala, že někdy před sebou máme zcela jasnou situaci, o které nemáme žádné pochyby... a ono to přece jen může být jinak. Může, ale taky nemusí. Lidi by si měli víc naslouchat. Zkrátka nejen klást otázky, ale poslechnout si i odpovědi.

Klaďte otázky, když evidentně druhá strana nestojí o odpovědi. Není to tak dávno, co jsem slyšel, že přežijí jen silní, ostatně náš pan exministr financí to v rámci velké privatizace, pro níž by se hodil docela jiný název, neříkal nic jiného. Urvi co můžeš, lhostejno koho po cestě zadupeš do země a z koho uděláš blba. Vzhledem k tomu, že jasných situací je v životě a na světě s bídou 1 promile to zase tak velký šok není.

Já si říkal, že mi to něco připomíná a napíšu (stejně jako prve), že tyhle Vánoce získávají morbidní grády. Už se umrzá. Jen tak dál.

Taky jsem čekal skutečně humorné historky z vánoc, nic odnikud opsaného, u čeho by se člověk pobavil. Místo toho se noříme do hledání větší lidské tragédie. Existují, to ano, ale těžko nám někdo bude donekonečna omílat dejme tomu hrůzy z koncentráků, abychom si to dobře pamatovali.

Omluva se přijímá, dcero, takové navázání si nechám líbit.