Zlatou stezkou do Německa II.

Po menší pauze a rozdýchání otravy z pomalého postupu tisíciletou cestou je člověk přece jen o trochu méně vyflusaný. A tak je čas posunout se dál...

Rozuměj k dalšímu již neexistujícímu místu.

Nic zajímavějšího než křížek a za pár měsíců borůvky na Zhůří nenajdeme... 

...ani vojenské objekty omílané za mého dětství jsem neviděla. Pokračujeme k nejspíš nejvyššímu bodu cesty. To Zhůří bylo asi pěkně rozlehlé!

... 

Tady už si asi nikdo dlouho svačinku nedával!

Sestup je místy spíš překážková dráha...

...a tohle není vyschlý potok, to je regulérní cestička... 

...ale tady už se objevují chaloupky Horské Kvildy.

Uhádnete, co je tohle?

Jiné stavení nalákalo k zastavení...

...a je čas trochu máknout, ať to stihneme i se závěrem.

Tak lehké to je!

Zvlášť, když máme doprovod!

/29.5.

/pokračování bude

*Ten jakože kostel je hasičská zbrojnice.

/Předchozí díl zde.