Sáčko od bílého kostýmku jen tak tak dopnu. Chtěla jsem to celé pojmout komorně, ale Kajka s mojí máti si postavily hlavu. Chtějí si tu show užít. Při troše štěstí bude na dlouho poslední. Než děti dospějí. Hrát si na nevinnost je samo o sobě ujeté. Kačenka v princeznovských šatičkách neví, kam se dívat dřív. Kajka mi vrazí do ruky sytě červené růžičky.
Zavěšená do mámy vstoupím na koberec. Je to vidět? Není to vidět? A není to nakonec jedno? Nejsme v devatenáctém století, proboha! napomínám se cestou na stupínek. Podpatky moje pohodlí rozhodně nezvětší, naštěstí jdeme pomaloučku. I když, to je také jen další nezvyk. Konečně se pustím máminy ruky a vystoupím na pódium. Martin už čeká, stejně jako jeho kamarád Honza, stejně jako Kajka coby můj svědek. Po straně zaregistruji Martinovy rodiče. Překousli, že si bere svobodnou dvojnásobnou matku.
Dole stojí moje děti. Zírají s otevřenou pusinkou. Strejdu Martina si oblíbily, o to ale teď nejde. Nemůžou se vynadívat na krásnou maminku. Kačenka už ví, proč mi roste bříško, už to jednou viděla. Josífkovi jsem se to snažila vysvětlit, ale asi mě tak úplně nepochopil. Malého brášku by ale prý chtěl. Miláčkovi miniaturní oblek sluší. Otočím se k řečnickému pultíku. Zvuk zvonů graduje.
Svatební sliby jsem slyšela už mockrát, ale nikdy jsem nestála tak blízko. Nikdy jsem nebyla v epicentru. "Ano!" slíbíme si věrnost navždy. Jsem trochu nejistá, volný prostor nesnáším moc dobře, nervy pracují. Výměnu prstenů i polibek ale zvládneme na výbornou.
Gratulace neberou konce. Jsou tu snad všichni z Martinova primariátu. Kdo tam pracuje? Jipka se přece nemůže jen tak zavřít. Zahlédnu spoustu lékařů a sester z dalších oddělení. Kolegyně z bývalé práce, chybí snad jen šéfka. Několik kamarádů z dětství. Járu s Jarouškem a Evičkou. Jen můj bratr tu není. Stále pyká za nešťastnou rvačku. Kytky a dary se vrší všude kolem. To si snad ani nezasloužím.
Je po všem, zavěšená tentokrát do novomanžela vyjdu pomaloučku ven. Za námi moje děti, rodiče, Kája s rodinou. Prudké sluníčko mě oslní, mžourám jako kotě. Martin mě pevně drží za ruku. Nech všemu volný průběh, přijde to, říkala jsem si celá svobodná léta. Teď jsem ho našla. Muže, kterým si jsem jistá. Který mě miluje i střízlivý. Kterému nevadí moje profese a rizika z ní vyplývající. Kterému nevadí moje kynoucí tělo. Kterému nevadí děti z předchozích vztahů. Miluje Marilyn, ne pomíjivá pozlátka.
Povinné focení absolvuji jako ve snách. Měla bych si to víc užít, je to můj den, pomyslím si při tanci. Přitulím se k Martinovi ještě pevněji. Už jsem nevěřila, že můj princ někde čeká. Co na tom, že mu šedivějí vlasy. Že má také minulost. Patříme k sobě, víme to. Kajka přinese rychlé špunty. Znovu si připíjíme jako úplná rodina. Smějeme se s dětmi. Kája si dobře pamatuje můj odpor k alkoholu, když jsem čekala Kačenku. Jen přehlédla, že první tři měsíce už uplynuly.
Měsíc i hvězdy jasně září. Unaveně se blížíme k malému penzionu. Karolína s Járou nedali jinak, má to být s plnou parádou. Byť svatební noc máme zjevně za sebou. Máma s dětmi spí jinde. Martin mě vezme do náruče a přenese přes práh. Co na tom, že začínám být pořádně těžká. Položí mě na postel a pomůže mi ze šatů. Něžně políbí můj vystupující pupík i již téměř neviditelnou tenkou jizvu v linii kalhotek...
TENTO PŘÍBĚH JE SMYŠLENÝ.
Konec.
