To se tak stane, že se člověk ocitne v cizím městě, ze kterého doposud viděl jen několikeré nádraží a o kterém slyšel mnoho komentářů, co asi měly být vtipné. No, všechno je jednou poprvé. A těch poprvé bylo ten víkend nějak víc.
První výlet po dlouhých měsících, kdy to nešlo. První posezení uvnitř po dlouhých měsících, kdy to nešlo. První výlet s dokládáním bezinfekčnosti (ne že by snad někdo ten papír toužil vidět...).
Naštěstí byl k dispozici průvodce místních poměrů znalý, a tak nás nikdo nesežral. Protože sem občas někdo přijede i poněkud starším stylem a pak prostě nikdy nevíte...
To TADY rozhodli, že...
...už se můžeme bavit. Někdo bude mít zjevně taky poprvé.
Pozor, můžeme si i zahřešit. Zatím ovšem hřešilo spíš chvílemi uplakané počasí.
Zdalipak to dítko ví, u ČEHO si dalo sraz?
Někdo by třeba rád složil unavené tělo tady...
...ale kdyby to náhodou nevyšlo, místo se najde vždycky.
Nějak jsme se dostali nejen do jiného města, ale i do jiné doby...
...a kdyby měl někdo problém, odvoz je zajištěn.
Válečnou poradu nebylo možné uspořádat...
...natož se pohodlně svalit.
Leda bychom to snad chtěli vzít v piknikovém stylu. Jenže ani deka k dispozici nebyla...
Tak jsme si aspoň vybrali cíl pro druhý den...
...a zavčasu vyrazili do výšin...
...překonávali brány...
...a všemožná nebezpečí...
...jen pro kvůli zjištění, že nás někdo předběhl.
Ač jsou místní vcelku drsňáci...
...místo již bylo opevněno...
...ze všech stran hlídáno...
...a neprodyšně uzavřeno. Tak jsme se aspoň pokochali...
... a jako bonus získali i slušný výhled na místo...
...které spatřit v plné parádě není jen tak.
A kde že se to vlastně všechno odehrálo?
/foto já 29.-30.5.2021
