Až ta epidemie naplno udeří, nebude kde a co nakoupit, nepůjde proud, nepoteče voda, nebude fungovat topení... Zásobte se jídlem, vařičem, teplým spacákem, vyberte si ideálně měsíční příjem v hotovosti, bankomaty budou prázdné...
Tak špatné to (zatím) nebylo. Jen internet padnul do kómatu. A to ještě v době, kdy svět normálně fungoval. Děti chodily do školy a mohli jsme, kam jsme chtěli. Jen ty noviny pořád strašily. Pár desítek nakažených, kteří to přece ani nechytili tady, mnohé příliš neznepokojovalo. To si tak v klidu sedíte u počítače, cosi hledáte a najednou "stránku nelze zobrazit". F5, počkat a znova, pořád nic. Možná to bude stránkou. Ani jiné nefungují. Restart počítače i modemu. Stav stejný. Aha, mobil se taky tváří připojeně, avšak online není. Počítač poprvé zahlásil "bez přístupu k internetu".
Pustila jsem mobilní data a hledala, zda je u nás hlášena porucha. Na první pokus nic. Druhý byl úspěšnější, porucha bude odstraněna do večera. Vyrazila jsem na procházku s batůžkem, spojím to s menším nákupem. Byla to poslední návštěva v otevřeném obchoďáku. To vědět, udělala bych si zásoby... čeho vlastně? S tím, co mám doma, nějakou dobu vyjdu. Kor, když budu trošku improvizovat! Aspoň ty poukázky do knihkupectví jsem uplatnila. Bez předchozího tušení, že než se zvládnu vypravit do knihovny, zavřou ji. Ten víkend jsem dorazila poslední z půjčených knížek. A ještě jednu svoji.
Vzdor neustálým kontrolám, zda to už spravili. Nespravili. Ani v sobotu večer, ani v neděli ráno, ani v neděli v poledne, ani v pondělí ráno. Koupelna vycíděná, kuchyň vycíděná, navařeno, mobil věčně vybitý (to budu muset vychytat, powerbanka vydá sotva na čtyři nabití), ale jinak jsme se měli fajn. Proud šel, voda tekla, dokonce i teplá, a čas na jiné věci rozhodně nebyl k zahození. Ten internet pustili v pondělí těsně před mým odchodem do procesu.
/úvodní obrázek (c) Pixabay
