Toulky časem I. "Lavička"

Kdo se k lavičce odvážil bez doprovodu nebo aspoň povolení, toho si brávali žalobníčci do pusy. Proč? Ani při zlomkové hustotě a výšce vegetace tam z oken civilizace nedohlédnete...

My půjdeme netradičně od zahrádkářské kolonie. Ještě před pár lety tam bylo zapovězené pole. Již první pohled z druhé strany dává tušit, že je něco špatně...

Však cestička tam jakási vede...

Pohled za záda připomíná spíš tunel...

Odvážím se nakouknout do "naší" staré herny. Nezůstal tam skoro kámen na kameni. Vlastně kmen na kmeni!

A v hustém porostu spíš tuším než vidím torzo staré lavičky. Stařečci a rodiče na ní sedávali, byť výhled z toho místa nebýval úchvatný...

O kousek dál stojí lavička nová...

I s vysvětlující tabulí...

Kolikrát jen jsme tenhle kopec sjížděli na nejrůznějším náčiní od lyží po igelitky...

No hlavně, že jsi neprolétla tím křovím a pojď už!

Pohled přes kopec "Zabiják", který nám byl zapovězený. Škoda, sníh na něm býval neopotřebovaný a hlavně trasa delší...

A nejsme sami, kdo se sem vydal. Tak zase někdy!