Minchia in Sicilia fui! aneb čtvrtý díl letošního lehce poprázdninového, vlastně dovolenkového putování po cizích luzích a hájích.
8. den 14.9.2013 – přesun na západ, Agrigento, Segesta
Vstávám ve třičtvrtě na sedm a po snídani se pustím do balení. V půl deváté vyrazíme na dlouhou cestu, kterou nám hned zkraje zpestří řidiči připomínkami k rozmatlanému jídlu v autobuse a nutnému úklidu, který jako blbci provedli. Zároveň vyjde zákaz konzumace v buse. Když už před dvanáctou hrozí většině osazenstva nehoda, zastavíme u benzinky, jenže je to malá stanice a v zavřeném stavu technickou jaksi neumožňuje. Zapadneme za stromy a palmy kde se dá, místa mnoho není, ale podaří se a následně na obrubníku zvládneme i bleskový oběd. Agrigento nás uvítá v půl jedné, procházku docela uvítám, začínají mi pěkně otékat nohy, vzít si punčochy mě jaksi nenapadlo. Zvládneme oba okruhy a ještě zbyde čas na zmrzlinu s vysokohorskou či jakou přirážkou. Další kolo procházky po rozvalinách zahájíme v Segestě v pět odpoledne, vedro je k padnutí, většina amfiteátr na kopci rovnou zatáhne a rozloží se k pikniku. Sestup dá zabrat mým kolenům, ale chůze mi jinak udělá dobře, otoky zmizí. Po kolaudaci chrámu je čas na rychlou pizzu s tlustým těstem. Kupodivu má i horní vrstvu, takže akce účel splní a můžeme vyrazit na další cestu. Ještě zastávka v marketu „Sisa“ na menší doplnění zásob, je tu poměrně draho, ale pitivo i jídlo pořídíme a v půl deváté zakotvíme v kempu. Stavíme na štěrku, pod nímž je snad beton či co, kolíky se ohýbají, takže zatížení stanu bagáží a našimi těly to jistí. Zalehneme záhy, celodenní sezení je činnost velmi náročná. ;-)
9. den 15.9.2013 – Zingaro
Vstávám už v sedm, vyspávat mě nebaví, navíc si místní opeřenci dali nad mým stanem sněm se všemi důsledky. Přitahuju to nebo si neumím vybrat místo? Očistu provedu po ranních procedurách a to už se pomalu blíží čas odjezdu. Nebe se mračí, takže následuje další kolo pokusů o vypnutí stanů. Místní se nám prý budou modlit za pěkné počasí, takže v klidu vyrazíme směr přírodní rezervace Zingaro. Ani ne hodinu po začátku túry je čas na první koupání, a to máme za sebou i prohlídku muzea zvířat a rostlin. Moře je zase klidné a moje kondička podezřelá, dám to až k bójkám a zpátky. Po uschnutí je čas vyrazit dál, jdeme asi hodinu a půl a znovu rozhodíme ručníky. Při sestupu jsem si spletla kameny se schody, takže kromě kolenou mě bolí i kotník, bude ze mě asi invalida. ;-) Smočím se ve vlnkách, spucnu oběd a chystám se na další kolo plavání, jenže začne mírně pršet. Nachystáme se k předčasnému odchodu, zbytečně, zaveleno nebude. Déšť pokračuje, nakonec přece jen vyrazíme před stanoveným časem a v půl čtvrté jsme už zpátky v kempu. Vykoupu se obligátně ve studené a vydám se do bufetu na kafe a něco k snědku. Vhodné panini nemají, musím se spokojit s croissantem. Večer následuje ochutnávka sýrů a (pro většinu:-)salámů proložená místními i dovezenými tekutými dobrotami. Party je ukončena v dobu, kdy otevírá místní restaurace, většina si chce dát jižansky pozdní večeři. Já zapadnu do stanu, jenže se rozpoutá bouřka, tudíž se akce čisté zuby odkládá. Nakonec se déšť zmírní natolik, že vylezu, provedu nezbytné a zalehnu.
10. den 16.9.2013 – Monreale, Palermo
Za hluboké tmy mě probudí další bouření, v duchu už spřádám katastrofický scénář na téma balení mokrého stanu (jak rychle se tomu odvykne!). Nakonec se mi podaří znovu usnout a probudím se až budíkem ve čtvrt na sedm. Inteligentně jsem se zachumlala jako by snad byla zima, takže jsem pěkně zpocená. Déšť stan moc neumyl, spíš se ten prach ještě zvýraznil, dokonce jsme stačili i uschnout. Po snídani se sbalíme a v osm můžeme vyrazit na další štaci. Monreale nás uvítá před desátou a společně se vydáme ke katedrále. Oblečení nikdo neřeší, proč jsem se s tím pareem vlastně namáhala? Na ochozu se vydáme dál a dál, až dorazíme na střechu, sem se snad ani nesmí, ne? Cestou k busu zvládneme granitu z opravdových citronů a můžeme vyrazit směr hlavní město. Palermo nám předvede zasekaný bulvár i horký temperament, o troubení není nouze, ale nakonec se městem promotáme až na parkoviště, kde ze sauny rádi vylezeme. Bulvár projdeme zpátky, zajímavá je tu snad jen katedrála a pár menších kostelů, další avizovaná místa nikoho moc neuchvátí. Zpestřením je tak především chlapík pořádající vyhlídkové jízdy, prý ušetříme čas a budeme se moct i vykoupat. Pak už je čas na hledání restaurace, jednomu mladíkovi odpovím španělsky a najednou mu podezřele rozumím, aha, to je vlastně španělština! Oběd v zapadlé uličce se protáhne, ale stojí za to a víno na účet podniku také není k zahození. Stejně jako navázaný vztah s číšníkem, co kdyby bylo nějaké příště? :-) Následuje hledání pošty. To se sice zdaří snadno a rychle, vybrat si z italského automatu správnou položku je o poznání složitější. Navíc je narváno snad ještě víc než na poště české a posun je nulový, takže to vzdám a kupodivu se mi podaří koupit známky v trafice. Rozlišují tu pouze Europa/America, takže je to jednoduché. Po přesunu do spodní části města zkontrolujeme místní trhy (připomínají mi ty francouzské) a už je čas na zmrzlinu. Zvolím citronovou coby digestiv, rizoto zřejmě obsahovalo pórek. Nakonec stejně před asi desátým kostelem lovím lékárničku. :-/ Vyhřátý bus nás přemístí k hypermarketu Ipercoop a můžeme nakupovat ve velkém, dokonce kvůli nám otevřou další kasu. Když se v půl deváté doblížíme do kempu, zjistíme, že naše vyhrazené místo je zcela neosvětlené. Po stavbě s nezbytnou výbavou v podobě čelovek se vydáme hledat sociálky, otevřené jsou jen pořádně daleko, naštěstí vodu můžeme nabírat doslova na každém rohu i mezi nimi. Poprvé za celou dobu je večer chladno, ale teplá sprcha bez jinde nezbytných žetonů to napraví a zbytek dokoná místní červené.
/Původně sepsáno za účelem pozdějšího vzpomínání.
