Stála na autobusové zastávce a unaveně hladila hebký kožíšek. Bylo jí jedno, že se lidé koukají. Povedlo se, stihla to na poslední chvíli. Doslova!
(c) internet
Bylo by skoro vtipné, kdyby to nevyšlo. Rodina i kolegyně se na to skládali. Opakovaně.
Měla dnes fakt dost. Měla bych jít rovnou domů, říkala si, když otáčela klíčem. Po dvanáctkách se nikde necourá. Je to dětinské. Nedostanu se včas do postele a zítra začínám brzy. Stejně to asi nevyjde, je to fakt na poslední chvíli, hledala další důvody, proč akci odpískat. Jestli tam vážně jede zbytečně, bude asi dost naštvaná. Ale zas to není tak daleko...
Bláhově si myslela, že času bude dost. Asi byl větší zájem, než se čekalo. Mělo ještě zbývat osm dní. Počkala pět. Žádná změna. Zjistila, že ještě sedm přidali. Počkala pět. Povolala na pomoc stejdu Googla, žhavila i Facebook. Zjistila, kde by měla snad uspět. Zkusila to napřed na obvyklém místě. Neuspěla. Jako už třikrát.
Vážně bylo pozdě. Když dorazila na možné místo určení, zbývala necelá půlhodina do večerky. Zítra bude pozdě. Vešla dovnitř, rozhlédla se. Dlouho nic, až pak objevila známou nádobu. Prázdnou. To ne... pomyslela si a popošla blíž. Na dně se krčily poslední tři kousky. Dva, jaké už měli, třetí z těch, co vůbec nechtěli. Vytáhla ho ven. Přišlo jí trochu líto těch posledních dvou. Snad si je ještě někdo koupí, napadlo ji. Asi jí vážně už hraboší!
U kasy odevzdala leták se vzácnými lepkami. "Budete doplácet dvě stě korun, ano?" upozornila ji pokladní. "Já vím," odvětila pokorně. "Už jsme jich tolik nenašli." "Hm, a ptala jste se známých?" snažila se dáma za kasou zapříst hovor. "V práci všichni vysypali peněženky," vzpomněla si na vtipnou akci. Už je to přes týden. Vážně vyškrábali, co se dalo. Doma i v práci. "No, takhle to ještě jde," usoudila pokladní nakonec. "Ráno tu pán dal pět stovek, že to klukovi slíbil... Sáčky jsou tamhle, jestli chcete!" vyprovodila ji s úsměvem. Vlastně chyběly jen tři, pomyslela si. A kdyby mi ji ta Milka u nás před dvěma týdny ještě dala, tak jen dva. Vzala plyšáka jen tak do ruky a rozloučila se.
A tak tam stála na zastávce, laskala plyš a snažila se neusnout. Za chvíli bude doma a stříbrné lepky nepřišly nazmar. Má svého Angry Birda.
/Na hraně reality a fikce.
