Psí miminko si nás všechny získalo během pár minut. I jediný nemilovník zvířat doslova tál. A jako správné miminko, převrátilo život celé rodiny naruby.
Nakonec jsme se dohodli, že holčičce ponecháme i "na doma" jméno uvedené v průkazce. Karya, to je takové vznešené, jenže jak na ni zavolat? No přece Kary, Karynko. Přiběhnout na zavolání se nová členka rodiny naučila během pár dní. Po lině to brala doslova smyky, jak jí klouzaly pacičky.
Péče o takového prcka samozřejmě není jen tak. Předně nesmí před ukončením základní řady očkování přijít do kontaktu s potenciální infekcí. Přeloženo do češtiny, nedá se s ním chodit na místa, kam chodí další pejsci. Na sídlišti neřešitelné jinak, než domácí izolací. Je to prý v pohodě, venčí se na staré noviny. A tak mamka vzala kočičí podestýlku, která se neosvědčila želvě místo písečku, něco nasypala do krabice a slavnostně zakryla novinami. Jak myslíte, že to dopadlo? Fenečka jako by nevěděla, co má v rohu koupelny udělat. Seděla na novinách a koukala. Začaly líté boje a nonstop úklid, naštěstí mamka tehdy ještě hodně pracovala z domova.
Stejná divočina to byla s krmením. Prý vařené kuře s rýží. Asi jsme někde dělali chybu, zřejmě nějaká ingredience chyběla, zkrátka čumáčku to moc nejelo. Rodinná kasa krvácela a paní v masně protáčela oči, co že to kupujeme pro psa. Výsledkem snažení a hledání byl nakonec přechod na granule. Stejně se v té době domácí strava moc nedoporučovala.
Jako pelíšek bylo vyhrazené staré křeslo v kuchyni. A hlavně, pes nesmí za žádnou cenu k rodičům do ložnice. Výsledkem byly oddělené postele. Mamka nedokázala mimčo nechat o samotě, takže s ním spala v kuchyni na zemi. Kdyby pejsek měl spát v děcáku, nevyspaly by se moje sourozenkyně. Každý štěněcí pohyb totiž znamenal rozespalý přesun do koupelny a posazení na noviny. Ve velkém procentu bezvýsledné. Měla jsem tu čest jednu noční službu absolvovat, když naši odjeli k prarodičům. Ty "malé" se přece musejí vyspat, a co na tom, že já jsem pejska nechtěla. Šesteré vstávání mě pro následující den bezpečně vyřadilo z provozu.
Novopečená psí maminka byla na týden uvolněna ze školy, ať si "mateřskou" užije. Tehdy deváťačka, vymyslela si úžasnou věc. V rámci péče o Karynku se bude učit vstávat na dojíždění do Prahy. Výsledek byl takový, že si od šesti ráno četla v kuchyni, zatímco mamka kmitala kolem štěněte a současně chystala všem svačiny. Já jsem mhouřila oči před prudkým světlem. Však můj vztah k rannímu opuštění pelíšku byl proslulý až do příchodu na koleje!
Bylo nutné zajistit potřebné očkování, aby se mohlo venčit venku. Poprvé mamka objednala návštěvu místního veterináře u nás doma. My jsme se zbaběle schovaly v děcáku a čekaly, až bude po všem. Vzácná to soudržnost! Druhá dávka už myslím proběhla regulérním způsobem.
Pro štěněcí hry bylo vyhrazeno pár starých plyšáků. Ujali se víc, než nitěný uzlík, ale hrám stejně vévodily botičky z buvolí kůže. Býval to rychlý proces, vypárat spojovací vlákna a pak rozžvýkat zbytek na odpornou matlaninu, které byl rázem plný byt. Štěně celkově zamávalo s hygienickým režimem naší famílie.
Konečně nastal den D a Karynka mohla ven. Bylo to o vánočních prázdninách. O venčení jsme se mohly přetrhnout, byť byla ještě pořád maličká a na dlouhé špacíry to nebylo. Navíc, stejně jako s novinami, nevěděla, co má venku udělat. Báli jsme se, aby nenastydla, takže se nedalo být venku moc dlouho, vážně zapeklitá situace. Štěně tehdy málo známého plemene všichni obdivovali a ptali se, čeho že to je kříženec. Jakej kříženec, to je naše šlechtična, nedala se zejména mamka. Však naše rodina má původ zcela plebejský a zcela český, prý je to docela vzácné. A byla to právě mamka s Karynkou v náručí, koho na chodbě oslovil soused, který domácím mazlíčkům moc nefandil. "Šmarjá, co jste si to pořídila za starost?" "To je moje malý černý dítě, to víte, ty bílý už mi vyrostly," odpověděla mu pohotově. Nejmladší z holčiček teprve začínala pořádnou pubertu...
Karynka si získala i všechny prarodiče. Jen jsme u těch z tátovy strany museli tvrdit, že spala na zemi a ne se ségrou. Zvíře v posteli by babička neustála. "Ten nosíček!" Rozplývala se babička z máminy strany nad zkráceným čumáčkem. Kavalíří mimino ji zaujalo daleko víc, než již odrůstající kokřík.
/Pokračování příště.
