ne všechny vzpomínky jsou radostné

Většina není, nebo až s odstupem.

Doufám, že ta tvoje sestřenice nečte blog. Abys to ještě neodskákala i teď

Vidím ji asi tak dvakrát do roka.

Dětská duše, jak snadno se poraní...

Ď!

Tak to se mě, Klárko, dotklo. Takový trest nebyl úměrný případné vině. Pokud má dítě křehkou duši, tak mu to může pokazit i víc než jedno odpoledne.

Zatracené sestřenice

Tohle je ještě z těch "lepších" zážitků... Dík!

Nechápu, že byli dospělí na straně tý "mrchy" sestřenice - kvůli jednomu slepičímu kroužku?

Protože jsem proti ní stála já. Nešlo o ten kroužek, ale o princip.

Pro dospěláka nicotnost, pro dítě něco tak důležitého, že se kvůli ztrátě dokáže pořádně trápit

Však jo, o nic nešlo. Ale stejně si i po víc jak čtvrt století myslím, že trest byl neúměrný.

Moje ségra byla podobný prevít jako Tvá sestřenice...

Ještě že už je to dávno pryč :D

Obě moje ségry si mě taky dokázaly vychutnat, ale na svůj velký vzor přece jen neměly. Jak já jsem jim přála, aby také trpěly... Když se to konečně stalo, už jsem se nedokázala radovat.