"Tak co, usmíváš se? Dneska se musíš vystavovat sama, já na vás nemám na všechny čas, mám vás tu moc!" A jak to těm modelínám šlo? Podívejte se sami...
"Jarní" znělo téměř ironicky, a nejen kvůli tomuhle... Ono když málem přijdete k úrazu hned při vystupování z tramvaje, nějaký sníh na rohožce vás už nerozhodí!
A jak jim to teda šlo? Většina to vyřešila po kočičácku. A to není odevzdané čekání na osud, to jen kočičáci jsou skvělí herci. Zkrátka a dobře, mnozí se tvářili nezaujatě až (pro neznalé) lehce ignorantsky...
...jiní svých pět vteřin slávy dokonce zaspali...
...dalšího proudící davy snad i lehce otravovaly.
No řekněte sami, kdo má v té malé kleci vydržet v prostředí, kde chvilka klidu není?
O důvod víc snažit se někoho nalákat na uhrančivý pohled...
...nebo třeba lovecké umění.
S nadějí koukáme po kolemjdoucích dvounožcích. Nemá tu někdo prázdnou přepravku?
Navazujeme nová přátelství.
Někdo si o svoje přání řekne nahlas...
...případně zoufalý křik vylepší lítáním po kleci, že nejde ani zvěčnit...
...další jen tiše hypnotizuje dvířka klece, zda je někdo neotevře.
Okukování není pro stydlivky. Někdo bázlivě vykukuje za závěsem...
...jiný to vezme po dětinsku stylem já nevidím tebe, ty nevidíš mě...
...ti nejzkušenější se změní v kočku neviditelnou.
Doprovodné stánky byly pestré, domů bylo možno odnést i menší dávku štěstí, než jakou představuje živý plyšáček.
Jak se fotí černá kočka? No přece blbě.
O některých modelech vím, že své lidi v Řepích našli. Zdalipak tihle byli mezi nimi?
/17.3.
