A netrvalo dlouho a marjánku jsi schovávala v dlani?

Ale nesmí se moc žmoulat, najemno se pak blbě balí. (Snad mě teď neseberou!)

Však jsem si na tebe taky vzpomněla, že sis tohle chtěla přečíst.

Jó pozemky. Pálivé ředkvičky, plevel všude, ale na plející spolužačky byl tak od sedmé třídy hezký pohled

No jó, kluci. Však jeden v devítce do přání, co by chtěl dělat při výtvarce, napsal "chodit s Irenou".

Krásná vzpomínka. Vybavila se mi scénka z Troškova filmu Bota jménem Melichar, když žáci při hodině pozemků zpívali "černý muž pod bičem otrokáře žil".

To neznám, pokud jde o filmy, jsem trochu analfabet... Ale připomnělo mi to historku, která se školou nesouvisí. Prázdniny, kdy se moje mladší sestry v rámci puberty domáhaly "odškodnění za nucené práce" po povinné výpomoci na zahradě prarodičů.

pozemkům jsme říkali školní hřbitůvek dle tvaru nahrnutých záhonů... a momentálně u rodičů chodím denně kolem své základní školy a vzpomínámí jako tebe mne také nemíjí...docela stejně

Naposledy jsem tudy šla asi před měsícem. A čučela jsem, jak tu Školičku přestavěli, to už není Školička... Neměla jsem zrovna s sebou foťák ani mobil, jinak bych sem dala i tuhle fotku.

Dílny mě bavily, většinou jsme kutili nějaké drobnosti a já se na to dokonce těšil. n

Ne tak pozemky a to mi zůstalo dodnes. Zahrádka je Sonina doména, já spíš sekám trávu a tak. Výtvarka a hudebka taky nic moc, to už jsem měl radši sloh. Ale ten do tohoto ranku nepatřil, byl součástí češtiny a moc času na něj nezbylo. Jo a věta "Jarda vrhnul koťata" nemá chybu.

Nejsme my příbuzní? Pěstování mi fakt nejde, jsem schopná usušit kaktus. Což je docela vostuda, většina rodiny se v kytičkách vyžívá.

Až na to, že je nevrhnul, puberta, no!