Loupež za časů karantény

Pod rouškou z hadru aby se člověk plížil tam, kudy šel již tolikrát. A přál si, aby ho pohledy takyšpacírujících nesprovodily ze světa. (Známá místa 100x jinak podevětapadesáté.)

Někteří měli z našich plánů nepokrytou radost a zapadli hned po obligátní hlášce "jdu se vyčůrat, abych nemusela sousedovi na auto" následované "já si musim vzít ohubek".

Někdo se bál, že se mu panička ztratila...

...a někdo si radši ten hadr dal přes oči, aby na ty blázny nemusel koukat.

Přírodu vir nezastavil...

...a tak barvičky rozlévat začala.

Jistoty naštěstí...

...žádná obluda nesežrala!

/foto já březen-duben 2020