Záviděla jsem spolužákům, kteří chodili do družiny na jídlo. Máti byla doma a velice dobře vařila. Jenže já jsem mohla jíst pořád. Jídlo mi zakazovali a bráchovi podstrkovali. Než se otočili, tak jsem snědla i to jeho. Milovala jsem snad uplně všechno, já jsem mohla i tlusté maso. Už ho nejím, ale nevadilo by mi ani dneska.

Já jsem jim taky záviděla. Ne to jídlo, ale blbiny, které tam dělali a pak je líčili.

Ještě, že jsem na obědy nemusela. Moje máma Cyrila a vaří výborně. Nevím jestli jsem málo jedla, ale ve čtvrté třídě jsem byla v ozdravovně pro hubené děti.Tam jsem ještě zhubla, jídlo nechutné a stýskalo se mi po mamince. No nebyl to teror?

Toho Cyrila mi můj chytrý tablet, propašoval.Fakt je někdy vtipny

To já bych nad sebou potřebovala bič: koukej jíst míň a nemlsej! Jo, ale na školní jídelny taky vzpomínám jako na teror: škubánky, tlustý maso, rozvařený brambory, UHO... Proč myslíš, že si už několik let nosím obědy z domova?

Do školní jídelny jsem pro jistotu na základce nechodila, po roce ve školce mamka usoudila, že ty neustálé stížnosti pokračovat nemusí. Taky si nosím obědy z domova, kantýna na poliklinice nestojí za nic a fastfoody přes ulici mají pořád to samé.

Hmm, někdy bych ten odpor potřebovala, ale když mně chutná skoro všechno. To je pak horší.

Člověk si nevybere, že?

Tak, Klári a teď si dej k večeři něco, co máš opravdu ráda.

Teď jsi mě nachytal. Za prvé když mám jmenovat jedno oblíbené jídlo, nezvládnu to, a za druhé tu toho moc nemám.

Mně to vydrželo dost dlouho, to nejezení, ale pár let tomu nazad mi moooc chutná a všechno jsem dohnala.

Toho, co mi chutná, zvládnu sníst hodně.

Jako malá jsem taky byla nežravý dítě, ale nějak se to v pozdější dospělosti zvrtlo

U mě se to zvrhlo už na gymplu, i když odpor ke spoustě věcí zůstal.