To je dobrý nápad, blesklo mi hlavou při prvním seznámení s myšlenkou "rodných listů". Proč tomu tak vlastně není? došlo mi vzápětí. Možná začínám být profesionálně deformovaná, ale vše přece musí být dohledatelné.
Následně se začala vynořovat proti. Kdo to bude kontrolovat? Pokud to bude jen vnitřní kontrolou, nařízení bude snadné obejít. A jsme tam, kde jsme byli. S poctivostí nejdřív pojdeš. A kdo to bude dozorovat zvenčí? To aby vznikl nový úřad.
Alkohol v rukou lékaře/lékarníka je lék. Pod tímto heslem jsou studenti zmíněných oborů často naložení v lihu. Nechlastáme, léčíme se! Na oslavách příslušníci těchto povolání nalévají. Nechlastáme, léčíme se!
A právě zde vyvstala otázka, proč není vše dohledatelné. U léků to tak přece funguje. Skutečně závadná šarže (analogie 50% methanolu) neopustí brány fabriky. Co není perfektní (hraniční hodnoty) vede k přijetí příslušných opatření (zkrácení doby použitelnosti, úprava výrobního procesu). "Závadná" balení (nejčastěji tiskové chyby na krabičkách a v letácích) z trhu zmizí. Často se objevuje otázka, zda riziko nepřevažuje prospěch (přípravek není na trhu vs. formální chyba, které by si nejspíš málokdo všiml).
A jelikož alkohol je lék, čili nadávkovaný jed, měla by platit stejná pravidla. Vše se musí nechat dohledat. Jaké suroviny přišly. Zda vyhovovaly požadavkům na kvalitu. Co se z nich vyrobilo. Zda to vyhovovalo požadavkům na kvalitu. Kam to odešlo. A tak dále až ke konečnému spotřebiteli. Skutečně závadné nebo jinak rizikové přípravky lze stáhnout až z úrovně pacientů. Takové případy jsou však zcela výjimečné.
Jiná otázka zní, zda bude prodávající tento "průkaz původu" povinen předložit, či budeme jen předpokládat, že zboží na trh prošlé je bezpečné. To bychom nejspíš skončili zase na začátku. Nebo bude nutné k prodeji alkoholu získat speciální oprávnění? A kdo ho bude vydávat?
