"Štěchovická laguna když dřímá..." Aha, Babička Mary, která nezvládla volby, patří spíš k Pikovicím, pod Medník, jsme i na jiné řece, legendární Kocába je mrňavá a v rozkopané obci najít značku taky není jen tak.
A to nemluvím o tom, že jdeme za něčím, co už ani neexistuje... Courání spíš kolemštěchovické, z Jílového by se člověk prošel už docela dost. Nějakých 35km by si ledaskdo rozmyslel, byť ujít takovou porci za den není nemožné.
Jak člověk sbíhá od Hradištka, vidí už přibližný start zlatého hřebu výpravy. Ještě pršet kdyby přestalo.
Jsme tu správně.
Trocha osvěty na samém startu.
Máme společnost.
Flóra si cestu vždycky najde...
...stejně jako my.
Tohle by se hodilo na více místech.
Hú-u!
A hlavně neničit, jasný?
Hlavní atrakce.
"U Mravenčí skály dva trampové stáli, neměli co na práci, na kytary hráli..." Oblíbená básnička mojí babičky, která mě bůhvíproč napadla, tady působí až nepatřičně. Vždyť jde o pietní místo.
Ale co, vedle se dá koupat...
...i popíjet.
Chaty tu jsou na každém kroku.
Nebo snad libo spíš přívěs?
Blížící se civilizaci nám ohlásila... Cože? Ne, to není, co nás napadlo, to je jen Mařena...
...která je do dnešních časů perfektně vybavena.
To už je ta další, Slapská.
Zpátky je možné jet lodí...
...autem...
...nebo si na zpáteční cestu vybrat mezi malou a velkou značkou.
Velká vede místy luxusním terénem, borelióze zdar!
A taky to jeden nemusí přečkat bez úhony. Zdá se však, že tomuto mlokovi jeho stav nevadí.
/foto já srpen 2021
