"...po žluté do Studeného a po modré do Jílového. Cíl: U Sokolovny." Tak nějak vypadaly (nejspíš doposud vypadají) itineráře tradičního pochodu. To bylo dobrodrůžo, chodili jsme bez mapy, jen s náčrtem a popisem cesty!
Zajímavého je toho v okolí spousta. A můžeme začít hodně blízko, doslova u cedule. Ono totiž za některými zážitky není nutné jezdit na Šumavu!
A jaký že obrázek tady býval? Měla jsem za to, že nějaký náboženský, ale možná se pletu...
Třeštibok. Vyhlídka, ze které bych sletět nechtěla!
Kor třeba na koleje. A to i přesto, že jde o velmi známou trať.
Za historií opravdu není nutno putovat daleko. Vodní náhon v Kamenném Přívoze... a proč já nedávám větší pozor?
Krásné stavby v Prosečnici bývaly používány ke strašení dětí. Tedy ta hlavní, ke které jsem nedošla. Dnes už nic takového nehrozí, strašit děti luxusním důchoďákem by valný efekt nemělo.
A výhled je beztak lepší tady. Jen člověka nesmí napadat šílené věci. (Panská skála)
Ringhofferova hrobka u Kamenice. Žádný počin těchto průmyslníků si nevybavuji, ale asi byli významní. Nebo je jen místo jejich odpočinku prostě šikovně umístěné na výlety?
"Tak jsme nemohly najít Markvarťák!" Dozvěděla jsem se před několika lety. Tak jsem se tomu smála... až jsem ho sama málem přešla! A ona ta cesta po hrázi nevede tam, kam jsem myslela?
No, na koupání to stejně není. Ani Markvart, ani Hacák, kde koupaliště slibují léta páně. Ono tam vlastně bývávalo. Za mého dětství ještě na břehu stály opuštěné skluzavky. Nebo si i tohle pletu?
Mno, případné nejasnosti lze vyřešit tady!
/foto já srpen 2020
