Když se někdo za dětských let do lesa odvážil a přiznal ke svému kroku, pochvaly se nedočkal. Dobře si pamatuju historky o nahém pánovi a sprintu do kopce k městu. A dobře si pamatuju i své váhání před půl rokem...
"Tvoje máma měla v tvým věku tři děti a určitě neřešila, jestli může vstoupit do lesa!" Došlo mi tehdy a odvážila jsem se. Ovšem se čtyřnohým průvodcem. A ten dal opět přednost gaučingu! Přece to neotočím také, když už jsem se vypravila na špacír...
Příroda spí.
...ale peřinka chybí...
I chatičky pod Boží skálou budou nejspíš opuštěné...
Tisícátý a přesto jiný pohled na stejné místo...
Tentokrát nikdo moc nešpacíruje, na oblíbené cestě běžců, cyklistů, pejskařů a rodinek s dětmi je úplně volno.
Dva měsíce zpátky tu byly luxusní barvičky...
...
Ale mně začíná být nějaká zima. Co se vykašlat na Turyň, vyběhnout nahoru a udělat okruh?
Pod stromy jsou ještě pozůstatky novoroční nadílky. Že by o pár metrů výš bylo chladněji?
Odlistěné stromy mají jednu výhodu. Otevírají se nové výhledy.
Au!
Jako malá jsem se bála, že se některý z velikánů zlomí a spadne na mě. Ještě, že dnes není vítr! Jdu dál po opuštěné cestě vedoucí k další chatové osadě. Kdybych potkala nějakého divočáka (a že se přemnožili), asi by mě hned tak někdo nenašel. Radši rychle domů! To je led? Údivem špatně došlápnu a málem upadnu... Ono jako fakt mrzne?
Ale může být i hůř. Po cestě jede auto a lesníci to nejsou. Snad jen někdo hledal temný kout v křoví. Omyl. Mladá rodinka sem zabloudila ve snaze dostat se na vyhlášenou sjezdovku do Chotouně. Odtud leda pěšky nebo pěkně zpátky... Já jdu po svých v každém případě! U chatiček dokonce potkám paní s pejskem. Jsou tu i přes zimu nebo přišli až ze vsi?
Omladina...
Dnes jsem vybavená i na prudší sestupy, ale nakonec volím vyhlídkovou trasu. To jsem vylezla tak vysoko od začátku cesty?
...
No asi jo. Tamhle jsou chatičky pod Boží skálou. A že jich je shora vidět hodně!
/foceno 2.1.
