Klepu se jak novicka před složením slibu, když vcházím do budovy VOŠZ a SZŠ. Ta holka je na tom daleko hůř, utěšuju se marně. Pro mě je to také premiéra. Obhajobu jsem doposud zažila jedinou. Svoji diplomovou práci.
"Máme termíny," dozvěděla jsem se jen tak mimochodem jednoho rána od kolegyně, která to všechno spískala. "Jé, ty máš vlastně taky, já jsem tě nevyznačila," smála se ještě. Do daného termínu zbývalo asi čtrnáct dní. Po neděli mě čekal v práci dopis ze školy a v mailové schránce zpráva od studentky. Ještě domluvit s vedoucí výlet do školy a vše v pohodě. Oponovat to bude učitelka, tedy teoretik, což je fajn. I když její posudek bych měla ráda. Nějak práci té holky považuji za svoji vizitku.
Od zkušenějších vyzvím detaily, prý pohoda a ve škole nás - lidi z praxe, milují. Moc mi to na klidu nepřidá, nějak jí úplně nevěřím. Jak se později ukáže, právem. Do školy dorazím s předstihem, místnost určení najdu bez problému. Vyklepaných studentů na chodbě se radši straním. Patřit na druhou stranu barikády je pořádný nezvyk. Při první příležitosti mě uvedou dovnitř. Shlédnu dvě vydařené prezentace. Tajně doufám, že se ta holka bude umět aspoň prodat. Ještě podpisy na nejrůznější lejstra a usazení na správné místo za dlouhým stolem.
Nastala minuta M. Nervózní studentka přednáší o své práci. Přesně to, co napsala, žádné shrnutí. Přesto skončí na můj vkus brzy. Mám slovo. Navážu na prezentaci a pokládám předem zadané otázky. Nepřipravila se, je viditelně zaskočená, opakuje svoje neúplná sdělení z prezentace. A já si připadám jako podlý učitel, co si vychutnává svého žáčka. Raději předávám slovo oponentce. Ta má zkušenosti, umí svůj posudek prezentovat a s holčinou se shodnou na tom, že si zvolila příliš velké sousto a téma by vydalo na dvě nebo tři práce. Na hodnocení se shodneme, padla, konec.
Zase mě obletují jako váženého hosta. Jsem nesvá. Jednak na to nejsem zvyklá a pak jsem se moc nevyznamenala. Ani co se týče vedení práce, ani svým vystoupením v rámci obhajoby. A ty otázky jsem jí neměla pokládat, vyčítám si. Zbytečně jsem tu holku ztrapnila. A sebe taky. Vedoucí oboru si mě spolu s dalšími rovnou zamlouvá na příští rok. Aspoň v něčem byla sdělení kolegyň pravdivá.
Ještě perlička na závěr. Až doma zjistím při zakládání dokladů, že někde došlo k chybě a moje rodné příjmení prý není Tůmová. Velmi zvláštní, jelikož vdaná nejsem ani jsem nikdy nebyla. To mě přiměje dočíst stránku a nesouhlasí ani číslo účtu, takže při troše smůly za to ještě navíc nic nedostanu. Sice se i dle zaměstanců školy jedná spíš o pozornost než o odměnu, ale stejně... V současnosti se na nápravě pracuje.
