Hlídání divé zvěře, den sedmý

Sobota, sobota, to nám končí robota. Počkat, ta skončila už včera. A nebo taky ne, miláčky plyšové a opeřené kalendář ani můj stav nezajímá, vyžadují péči neustále.

Sobota, konečně se vyspím! A nebo taky ne, okno na východní straně navzdory žaluziím i závěsům propouští plné světlo už před sedmou. Když zalovím po mobilu, že se kouknu na internet, aktivuje se nenažraný Melmen, skočí mi do pelechu a snaží se mi telefon uzmout. V posteli je v tu ránu se mnou i pruhovanej kamarád, s hrůzou po něm koukám v očekávání další nikoli nehody. Naštěstí se pomsta nekoná, ale kluci nedají pokoj, tedy jsem nucena vstát už před osmou.

Nelítostně se nejdřív najím, umyju a uvařím kafe, než se vrhnu na jejich mističky. Málem mě sežerou, jako když nedostali měsíc. A než poklidím a obstarám ptáky, opět sedí delegace u špajzu! Jo, miláčkové, tak krátkou paměť přece jen nemám, ale stejně do vyluxovaných misek přidám a s téměř studeným kafem se usadím u noťasu.

Práce mi nejde, čtení díky přetrvávající únavě taky ne, nakonec dojdu k tomu, že bych mohla aspoň trochu uklidit chodbu a svůj pokoj, kde již vzduchem poletují chuchvalce chlupů. Zajímavé je, že všichni pořád mají hezké kožíšky! Vezmu i kuchyň kolem klecí, to nejsou ptáci, ale prasata, vyházené zrní je na metr kolem a já dávno dobře vím, jaké zvíře chovat nebudu.

Odpoledne mi dojde, že musím jít k tomu Čongovi. Samozřejmě je totálně vybraný, mamka už kolikrát říkala, jak se zhoršil, mladá si stěžovala jen na vysoké ceny. Nakonec seberu pudink a suchary, vedu to fakt děsně, a před kasou ještě přihodím zmrzlinu. Když už, tak už.

Následuje nové krmení divé zvěře a zalévání kytek, kupodivu i venkovních, včera do nich zas tolik nenapršelo. Plyšáci mě pronásledují, a až po přidání dalšího masa do mističek se uloží. Asi tak na dvě hodiny, než si zacvičím a osprchuju se, opět vysedávají u špajzu. Odolám pudům naházet prádlo do pračky, co když budu muset akutně prát něco jiného?

Než obstarám ptáky a naplním misky po okraj, opět přetahuju večerku. Jo, kdybych tak uměla jít jednou do pelechu včas, možná bych pořád nelezla po čtyřech!